Nákupní batoh je prázdný

Praktické informace

Délka trasy: 5 km

Obtížnost: Krásná trasa kolem pohádkového zámku, zahrad a vinic. Ovšem na trase je i kopec… Kola do parku nesmí, kočárky projedou. Pejsky vzít můžete, když budou v zámeckém parku na vodítku.

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: 260 km můžete ujet za necelé tři hodiny (bez záruky – D1!). Jedete po D1, dále po D2 Brno – Bratislava. Sjíždí se na 41. km směr Podivín → Lednice →Valtice.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Parkování: Přímo před zámeckým areálem je na náměstí parkoviště. Za hodinu zaplatíte 40 Kč. Dá se však zaparkovat trochu dál od zámku (za méně) a dojít.

Možnost občerstvení: Kdekoli ve městě. Ceny jídel odpovídají atraktivitě místa. Bohužel.

WC: náměstí Svobody, na zámku a v muzeu.

Zámek Valtice (www.zamek-valtice.cz)

Otvírací doba:

1. 5.–30. 9.	po–ne	9.00–17.00
1. 10.–31. 10.	út–ne	9.00–16.00
1. 11.–30. 11.	út–ne	10.00–14.00

Vstupné:
dospělí: 260 Kč, studenti: 210 Kč, děti: 80 Kč

Nejbližší další výlet agentury Velká dobrodružství: Do Mikulova za příběhy Moravského Toskánska, Lednice, Na Pálavu za lovci mamutů, Znojmo – dnes nevidím tě dvojmo, Moravské Toskánsko.

Trasu pro vás prošla: Lucie Nachtigallová

Popis výletu

Milí cestovatelé,

zámek Lednice má svůj vlastní výlet s tajenkou a Valtice nesmějí zůstat pozadu, neboť jsou také překrásné. Dechberoucí zahrady, majestátní zámky, třpytivé hladiny rybníků, … Všechen ten úchvat mají na svědomí Lichtenštejnové – svého času nejbohatší rod na území Česka. Půjdeme v jejich stopách… Projdeme staré město, zámek, zahrady, vinice a objevíme tajné stavby. Budeme hledat hrdiny řeckých bájí, schovaná písmenka, Žabí sklep, stoletý psí hotel i Peklo.

Valtice jsou tak půvabné, že se zde natáčela řada pohádek. Třeba Sněžný drak či Tři srdce. Ale také seriál Marie Terezie nebo Svatba upírů.

Tento výlet vznikl z dotací OZP, a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Dopis dětem

Ahoj holky a kluci,

dnešní cesta za hádankou povede do Valtic, kde stojí krásný barokní zámek s kaplí a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Zámek sloužil rodu Lichtenštejnů jako „rodinný domek“.

Děti, chtěly byste mi mít také rodinný domek, který má 21 místností? My ano, ale k němu alespoň tři paní uklízečky! :)

Stejně jako ke všem našim výletům jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Půjdete-li správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o Lumpardíky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Jdeme na to:

Auto zaparkujte na vyhrazeném parkovišti na náměstí Svobody a jděte se podívat k radnici. Čeká na vás u ní první písmenko do tajenky. Kdo by to neodhadl, je to ta bílá budova s věžičkou.

Radnice byla vystavěna v 19. století, a to hlavně kvůli tomu, aby zde byl zřízen okresní soud,. (Jinak by Valtice tuto výsadu centra soudnictví ztratily.) Na financování se podílel především kníže Jan II. z Lichtenštejna, který z celkového nákladu 125 000 zlatých uhradil 50 000, a městská spořitelna. Třípatrovou budovu zdobí věžička s hodinami. Vidíte je? Kolik je hodin? Ukažte to rukama, tedy pažemi. Jedna ručka bude velká ručička, druhá malá.

Nad vstupními portály naleznete kamenné erby. Na jednom je písmeno E.

1. Jaké písmeno je na erbu vpravo?

Jdeme se podívat na barokní morový sloup. Vznikl jako upomínka morových epidemií a dalších útrap, které město během 17. století potkaly.

Vidíte svatého, který je propíchaný šípy? Kolik jich napočítáte? Chudák! Rodiče možná mají někde v hlavinkách uloženo, že se svatý proklátý mnoha šípy jmenuje Šebestián.

Že byl za své sympatie ke křesťanům císařem Diokleciánem odsouzen k vpravdě nepříjemné smrti zastřelením mnoha šípy lukostřelců, se docela ví. Méně je známo, že se akt popravy tak docela nevyvedl. Lukostřelci se domnívali, že je Šebestián mrtvý, a tak si dali rozchod. Jenže Šebestián mrtvý nebyl. Na což přišla zvídavá vdova Irena, co se později také stala svatou. Nelenila a mladíka uzdravila. Šebestián se však z nepříjemné zkušenosti nepoužil. Jakmile nabral síly, vydal se za císařem Diokleciánem, aby ho konečně přesvědčil, že je na křesťanství mnoho dobrého. Dopadl, jak musel dopadnout. Císař se rozlítil, přikázal ho umlátit kyji a jeho tělo vhodit do městské stoky. Protože by však na rozmlácené tělo světce ve stoce nebyl pěkný pohled, malíři a sochaři raději zpodobovali Šebestiána prošpikovaného šípy.

Když jsme u toho umírání, víte, co je to mor?

Morem byla nazývána „černá smrt“, která v polovině 14. století postihla Evropu a za 6 let vyhubila nejméně třetinu evropské populace. Jde o onemocnění bakterií Yersinia pestis, která je přenášena ze zvířete na člověka a způsobuje rychlou a bolestivou smrt. Dýmějový mor, který přenášely blechy, byl děsivý. Bleší kousanec nejdříve zhnědl a bakterie se začala v lymfatických uzlinách množit jako zběsilá. Způsobila jejich zánět. Hnis chtěl ven, a tak nemocnénu ubožákovi naskákaly vředové boule (dýměje). Většinou praskly, a proměnily se tak v mokvající a krvácející ránu. Do té se dostala infekce a otrava krve nakaženého zabila. Plicní forma zase zapříčinila těžký zápal plic.

Nezačali jsme moc zvesela, ale hned to vylepšíme, nebojte. :)

Jdeme totiž za Majdou!

Od nepaměti opatřila k náměstí kašna. Jak šel čas, měnila se v souladu s pokrokem a potřebami obyvatel. Nejvýznamnějších změn doznala v dobách Jana II. z Lichtenštejna. Byť kašna volala zejména po technických inovacích, knížeti to nedalo, aby ji nevylepšil také esteticky. Na středový sloup nechal postavit sochu krásné mladé ženy. Tradovalo se, že šlo o dívku, kterou kníže miloval, jenže ji nemohl pojmout za manželku kvůli jejímu nedostatečně vysokému původu. A jméno? To jí dali Valtičtí. Majdalenka. Nic o ní nevěděli, ale byla pro ně patronkou kašny a její ochranitelkou.

Co Majda drží v ruce?

Jdeme si pro další písmenko ke kostelu.

Kostel Nanebezvetí Panny Marie nahradil v polovině 17. století starý valtický kostel. Zajímavostí je, že byly v roce 1992 na jeho věž umístěny dva nové zvony.

Jestli zvoní stejně starý zvon, jsme nevypátrali. Tak jsme si alespoň původní zvon z kostela Nanebevzetí Panny Marie prohlédli na chodbě Valtického zámku, kam byl odložen na důchod. Možná už měl toho houpání a mlácení srdcem fakt dost.

Zařízení kostela je z 18. století. Obraz Nanebevzetí panny Marie na hlavním oltáři je kopií díla pocházejícího z dílny slavného vlámského barokního malíře Petra Paula Rubense.

Ano, to je ten malíř, kterého milují všechny dámy kyprých tvarů. Baculky se mu asi líbily víc než nějaké pohublé vizuny, a tak jim na svých obrazech vzdával hold. Možná i proto se mu přezdívalo „malíř masa“. Z obrazu, na nějž můžete popatřit ve Vizovicích, to není kvůli tématu tak patrné, ale Panna Maria na něm určitě nevypadá jako Twiggy po nemilosrdné dietě.

Jisté je, že oltář původně zdobil originál (byť možná vytvořený především Rubensovými žáky v jeho dílně). Když však na sklonku 18. století hrozil Valticím vpád pruských vojsk, byl raději obraz převezen do Vídně a malíř Gaetano Fanti zhotovil kopii, která visí v kostele dodnes.

Mohutný latinský nápis přes celé průčelí kostela v překladu hlásá: Karel Eusebius, kníže z Lichtenštejna, vévoda mikulovský, opavský a krnovský.

Vstup do kostela hlídají dva svatí. Ten nalevo drží v ruce klíč. Asi to bude Petr.

2. Co drží svatý napravo?

Jakoukoli cestou se vydejte k zámku, případně k jeho hlavní pokladně. Pokud budete chtít, tak si zde zarezervujte prohlídku. Buď před naší procházkou zámeckým parkem, nebo po jejím absolvování.

Co v zámku uvidíte? Barokní a rokokové zařízení zámeckých pokojů vám napoví, jak si v 17. a 18. století žili bohatí šlechtici. Prohlédnete si muzeální instalaci, která představuje cenné předměty z lichtenštejnského majetku a připomíná významné návštěvníky a obyvatele zámku – rakouského císaře Františka Josefa I. s manželkou Elizabeth, kancléře Metternicha či knížete Josefa Václava Lichtenštejna. Druhý prohlídkový okruh vám nabídne výstavu Rytíři Řádu zlatého rouna na Moravě. Součástí expozice jsou kromě jiného dva originály Řádu zlatého rouna a dva zlaté komornické klíče. Největší atrakcí okruhu je obří plátno, které pochází z 18. století a zachycuje rodinu knížete Lichtenštejna – někdejšího majitele zámku. Nábytek, který uvidíte, není tak docela původní. Když po roce 1945 Lichtenštejnové pocítili komunistický tlak, odvezli všechno, co se dalo, do Lichtenštejnska – malého státečku mezi Rakouskem a Švýcarskem. Takže to nejcennější zmizelo (ostatně stejně jako ze zámku v Lednici).

Posaďte se na schody a chviličku naslouchejte. :)

První písemné zmínky o Valticích pocházejí z konce 12. století, kdy tu Seefeldové nechali vybudovat hrad. V podhradí, jež leželo kousek od česko-rakouských hranic, brzy vznikla vesnice. Valtice značně změnily svou tvář po převzetí pány z Lichtenštejna. Původní hrad mezi roky 1643 až 1730 nechali přeměnit v zámek, který je dodnes dominantou města.

Valtice jako středisko lichtenštejnského velkostatku, který se staral i o území v Dolních Rakousích, Lichtenštejnové drželi od roku 1387 až do té doby, než zámek s okolními stavbami a parky zkonfiskovali komunisté.

Jejich sídlo proslulo také uměním. Valtické zámecké divadlo mohlo směle konkurovat vídeňskému.

V honosném zámku je přibližně místností. Pravděpodobně však šlechticům nestačily, proto nechali v nedaleké Lednici vybudovat další zámek. Ještě majestátnější a luxusnější, byť měl sloužit pouze jako „rekreační chata“. Dleli v něm jen v létě, trvalé bydliště měli ve Valticích. Jak si asi páni žili, poznáme při průchodu zpřístupněnými místnostmi zámku Valtice. Je jich sice „jen“ sedmnáct, ale sto jí za to. Jejich stropy krášlí pozlacená štuková výzdoba a četné malby.
(Tady asi bylo náročné vymalovat…)

Jako každá historie je i ta valtická protknuta nejedním smutným okamžikem. Honosné sídlo nejbohatšího českého rodu několikrát prošlo těžkým obdobím. Za husitských válek Lichtenštejnové pomáhali císaři Zikmundovi bojovat proti kacířům. Svou pravdou rozvášnění kališníci jim v roce 1426 milované Valtice podpálili a popelem lehly značné části kostela i hradu. V průběhu třicetileté války zavítal do valtických uliček mor. Vyžádal si mnoho obětí. I když šlechta vyšla z tohoto období poměrně bez újmy. Jako katolíci si po bitvě na Bílé hoře Lichtenštejnové trochu polepšili, když se rádi ujali majetku popravených českých pánů.

Jenže zase přišly válečné útrapy. Jak za Napoleona, tak v průběhu světových válek. Dnes už naštěstí ve Valticích panují mír a klid.

Jdeme projít jednotlivá nádvoří. Poté sejdeme dolů k zámeckému divadlu, kde se napojíme na naučnou stezku.

Kdo první uvidí sochy Herkula? Ano, střeží zámek hned ve dvou vyhotoveních. Poznáte, co mají oba Herkulové přehozené přes mohutné pravé rameno? Že by to byla kůže nemejského lva? A vidíte tu tříhlavou obludu u nohou jednoho z bájných siláků? Že by to byl nějaký domácí miláček? No spíš to bude pes Kerberos.

Postavte se jako Herkules a zařvěte jako nemejský lev. :)

Víte, kdo byl Herkules?

Héraklés (řecky Herkules) je v řecké mytologii syn boha Dia a smrtelnice Alkmény. Takže levoboček, polobůh. Svými hrdinnými kousky, jichž byl schopen díky daru nadlidské síly, si ale vysloužil povýšení mezi plnohodnotné bohy. Nesmrtelnost ovšem získal vychytralostí. Už jako prohnané batole lstí pronikl do náruče bohyně Héry a napil se z jejího prsu… Rázem nabyl výsady věčného života. Héra se rozzlobila a hned na něj poslala dva hady. Héraklés je uškrtil. Najednou. Na každého mu stačila jedna ruka.

K intenzivnějšímu vykonávání heroických činů jej však později vlastně přiměly Héřiny pikle. Diova manželka neměla pochopitelně choťovy „vedlejší“ potomky ráda, a tak jim škodila, jak mohla. Na Hérakla seslala záchvat šílenství. V něm zabil své tři syny a také dvě děti nevlastního bratra Ífikla. Věštci mu řekli, že takový hřích může odčinit jen službou u krále Eurystynea. Právě v ní vykonal svých dvanáct nejslavnějších hrdinských činů, splnil dvanáct těžkých úkolů. Například vykydal Augiášovy chlévy. Pokud neradi uklízíte, věřte, že šlo vpravdě nadlidský výkon, proti kterému jsou i předvánoční či jarní smýčení zábavná kratochvíle. A samozřejmě zabil nemejského lva, jehož kůži si kamenné valtické klony hrdě nesou do dalších dobrodružství, protože je neprůstřelná. Hrdost Herkulů je oprávněná, protože nemejský lev byla potvůrka k pohledání. Nejdříve si do své jeskyně nachytala mladé dívky – a pak požírala mladíky, kteří je přišli zachránit. (Ani e-shopy s dovážkou potravin to nemají takhle vychytané.)

A na závěr vyvenčil Kerbera, hlídacího psa podsvětí, který se jinak nehnul od své brány, natož aby se šel ukazovat někam na svět. Nepředstavujte si Kerbera jako normální psí plemeno. Byl to hafuša mnohem vyvedenější. Bývá zpodobován a popisován jako černý pes extrémní velikosti, se dvěma nebo třemi hlavami a dračím ohonem. Na krku a nohou mívá kromě srsti hady a jeho sliny jsou jedovaté.

Celý Herkulův život byl zkrátka plný dobrodružství. Jestli je neznáte, určitě si o nich přečtěte.

Když jsme u těch řeckých pověstí, zeptáme se školáků nebo rodičů i na Troju.

3. Jak se jmenovala krásná žena, kvůli které se o Troju bojovalo?

My holky bychom rády bojovaly hlavně o Achilla. Pokud by ovšem vypadal jako Brad Pitt. :)

Dost ale okouzlení i komplexů z urostlých reků. Musíme svou nebožskost rozchodit. Tak pěkně projděte všechna náměstí. Až úplně vzadu napravo uvidíte krásnou stavbu. Barokní zámecká kaple byla postavena v roce 1726. Vídeňský architekt a dekoratér Antonio Beduzzi kapli vyzdobil freskami a navrhl sochařskou výzdobu interiéru. Nacházejí se zde vzácné varhany. Tato zámecká kaple je označována za jednu z nejkrásnějších na území dnešní Moravy.

Vstupujeme do zahrady a napojujeme se na naučnou stezku. Zámek máte po pravé straně. Sejděte z kopce a otočte se směrem k východu. Za sebou uvidíte kouzelnou zahrádku a divadlo.

Na samém počátku zámeckého parku je totiž unikátní bylinková zahrada, v níž voní více než 300 druhů bylin. Byla založena v roce 2004 manžely Tiree a Lubomírem Chmelarovými. Několik měsíců v roce má svůj vlastní návštěvnický program a také jsou zde pořádány nejrůznější kurzy a výstavy. Určitě nakoukněte, třeba vás aktuální dění zaujme.

Znáte nějaké bylinky, které dává maminka nebo babička do jídla? Jak se jmenují a k čemu se používají?

Budova zámeckého barokního divadla pochází z roku 1790. Autorem stavby byl lichtenštejnský architekt Karel Jan Rudzinsky. Technická výbava obsahovala nejen vozíky k výměně kulis a obvyklé lanoví k jejich vytahování a spouštění, ale třeba i létající stroj či zařízení k výrobě deště, blesků a hromů. Ano, trapné zastaralé zbytečnosti! V zájmu pokroku byla proto v pozdějších časech plánována přestavba divadla v kino. Po druhé světové válce však zvítězila ještě užitečnější varianta – chrám múzy Thálie se proměnil v traktorovou stanici. To byl teprve tyjátr!

Víte, co je traktorová stanice? Ano, velkogaráž s mnoha stroji patřícími nám všem – dělníkům, rolníkům, ba i pracující inteligenci. Když zemědělec potřeboval traktor, do stanice zaskočil a stroj si vypůjčil. A myslíte, že se v traktorové stanici dá hrát divadlo? Moc ne. :)

V letech 2014 a 2015 však proběhla rekonstrukce budovy, která jí navrátila dobový charakter a vzhled. Návštěvníci si mohou divadlo prohlédnout buď v rámci prohlídkového okruhu, nebo jako diváci příležitostných divadelních představení.

Kdy jste naposledy byli v divadélku? Líbilo se vám v něm? Co dávali? Tipneme si, že nějakou pohádku.

My byli naposledy na Maryše v Národním divadle. Jen nás trochu zarazilo, že Vávrovi zalila kafe z rychlovarné konvice.  Že se tím ona nebohá žena dopustila vraždy, tomu jsme již přivykli. Vzít si na nátlak otce nasávajícího nerudného dědka – byť bohatého –, to je fakt na zabití. Ale použít k ohřevu vody na zalití jedu rychlovarku skutečně postrádá styl. V džezvě měla nechat nápoj dvakrát vzkypět… Pak by to byl ten správný zabijácký turek.

Nalevo ve stráni vidíte mnoho soch. Poznáte i takhle na dálku sfingy? Do kopce vás k nim teď nepoženeme. I když bychom měli, protože poznat ženy pololvice nikdy neškodí. Stoupání si však škodolibě schováváme na později, na čas, kdy už vám bude ubývat sil. Znáte přece tu písničku: Když nemůžeš, přidej víc… Takže ťapeme po pěšince kolem tenisových kurtů k Žabímu sklepu.

Valtický zámecký park je krásný, že? Navazuje na budovy zámku a má rozlohu asi 25 hektarů. Roste tu kolem 40 druhů jehličnanů a více než 75 druhů listnatých stromů.

Poznáte zde alespoň tři listnaté a tři jehličnaté stromy?

Ač byl park po dlouhá staletí součástí šlechtického sídla a dle toho náležitě zvelebován ve stylu anglické zahrady, v minulém století byla po několik desítek let jeho návštěva téměř nemožná. Nedaleko za zámkem totiž parkem procházela československo-rakouská státní hranice – železná opona. Takže do parku nikdo moc nesměl. Ani řadoví místní a málem ani zahradníci. Podle toho to tu vypadalo. Od roku 1990 je zámecký park opět veřejnosti plně a volně přístupný. A to je dobře! Jak se vám tady líbí?

Už vidíte sklep? Vyhledejte informační tabuli.

4. Opište poslední slovo z druhého řádku souvislého textu (písmenko A nepočítáme).

Žabí sklep býval nejmenší ze čtyř tehdejších knížecích sklepů ve Valticích. Jeho kapacita jsou „pouhé“ 2000 věder.

Víte, co je vědro a na co se používá? Zkuste to ukázat.

Sklep byl součástí kuchyňské zahrady z časů knížete Karla Lichtenštejna. Sloužil jako sklad ledu a snad i zeleniny z blízké užitné zahrady. V pozdějších letech se z něj stal sklep vinný. V současné době je v obou sklepních kójích umístěna výstava Tajuplný svět, ve které známý badatel a cestovatel Arnošt Vašíček představuje zajímavosti z celého světa.

Před Žabím sklepem byla 28. 10. u příležitosti výročí založení československého státu zasazena lípa srdčitá, tzv. Lípa republiky. Zkuste ji najít. V jakém roce byla vysazena?

5. Opište poslední číslovku.

V parku roste mnoho vzácných stromů. Jedním z nich je jerlín japonský, který obvykle dorůstá do 3 až 5 metrů výšky a 4 metrů do šířky. Je typický svými převislými větvemi. Valtický stromek je unikátní větvemi zakořeněnými v zemi, které vytvářejí nové kmeny. Je to nejmohutnější rostlina svého druhu nejen u nás, ale i v celé střední Evropě. Dle pamětníků byl stromek do Valtic přivezen na vagonu v roce 1910. Další, ale mnohem menší stromky lze najít ještě na západní straně zámku.

Od „žabosklepu“ se stezkou vpravo vydejte do kopce k další památce. Teď to bude maličko nepříjemné, ale na tenhle kopeček prostě musíme vyšplhat kvůli výhledům a dalším oku lahodícím cílům.

Dnes je park oblíbeným cílem procházek místních obyvatel i turistů. Vede tudy také Valtická vinařská stezka, která přibližuje historii pěstování vinné révy na Valticku, ale také péči o vinohrady a zpracování révy. My se na tuto stezku asi tak za 15 minut napojíme.

Vinná réva se do českých zemí dostala nejspíše zásluhou římských legií v druhém století. Právě římští vojáci údajně v oblasti Pavlovských vrchů založili první vinice. S jistotou to ale tvrdit nelze, jelikož o tom neexistují žádné záznamy. Zřejmě nejstarší vinice v Čechách, kterou podle legendy založila na přelomu devátého a desátého století kněžna Ludmila a pracoval na ní i sám patron české země sv. Václav, se nachází na jižním svahu kopce u obce Dřísy na severovýchod od Prahy.

České víno mělo též štěstí na vladaře, kteří o vinařskou kulturu vzorně pečovali. Císař Karel IV. zakládání vinic přímo nařídil a také je na období 12 let osvobodil od daní. Sám do Čech přivezl burgundskou révu. Císař Rudolf II. dokonce česká vína tak zbožňoval, že omezil dovoz vín ze zahraničí a českým a moravským vínům dával před ostatními přednost.

V Česku je v současnosti zhruba 19 tisíc hektarů vinic, z nichž větší část se nachází na Moravě. Díky tradici a poctivé péči vinařů jsou dnes tuzemská vína, (především ta bílá,) rovnocennými konkurenty vín z vyhlášených vinařských oblastí ve Francii, Itálii i Španělsku. Vína českých a moravských vinařů pravidelně sklízejí úspěchy na mezinárodních přehlídkách vín z celého kontinentu.

Stejně jako v celých Valticích nejsou aktuálně v parku žádné vodní toky ani plochy.

Dříve býval u Žabího sklepa Šnečí rybník, ale nezachoval se. Nedostatek vodních prvků valtickému parku poněkud ubírá na atraktivitě. Zejména při srovnání s parkem lednickým, kde uměle vytvořené rameno Dyje a rybníčky tvoří srdce parku.

Stoupáme k výšinám, ale místo v nebi skončíme u Lucifera. :)

Na odlehlém místě parku byla na počátku 19. století vybudována umělá jeskyně zvaná Peklo. Je ukrytá v malém návrší. Asi aby nikdo Peklo neobcházel dalekým obloukem, ale pěkně do něj vlezl jako do pasti. Na koruně návrší byla navíc postavena vyhlídková stavba v podobě čínského pavilonu. Umělá jeskyně má jednoduchý křížový půdorys. Její vznik byl součástí přestavby zámeckého parku podle plánu vynikajícího rakouského architekta Isidora Canevaleho. Po odstranění veškerých staveb během vlády knížete Jana I. z Lichtenštejnu zůstala umělá jeskyně jediným dodnes dochovaným zahradním prvkem. Čínský pavilon se nedochoval. V současné době je jeskyně Peklo nepřístupná, jelikož je v havarijním stavu. To jsou konce! Peklo v havarijním stavu! A my se pak divíme, proč kolem nás pobíhá tolik hříšníků! Vždyť ty zločinné duše není kam odnést, i kdyby se čerti ulítali.

Děti, kdo se bojí čertů? My strašně! Víte o nich něco? Kdo si vzpomene na nějakou pohádku s čertem? Třeba: S čerty nejsou žerty, Čertoviny, Peklo s princeznou, Anděl Páně či Dalskabáty, hříšná ves.

Znáte rozpočítávadlo:

En ten týky,
Dva špalíky,
Čert vyletěl z elektriky.
Bez klobouku ……. ,
Natloukl si nos.

Boule byla veliká
jako celá Afrika.
En ten ten,
ten musí jít z kola ven.

6. Doplňte slovo do říkanky.

Víte ale, že je tahle říkanka je trochu – jak bychom to řekli – krutá vůči mužskému pohlaví? Ententýk je ve skutečnosti vykastrovaný kačer (z německého die Ente = kachna). A co že je to vykastrování? Zákrok, při kterém lidé samcům odstraňují varlata, aby se – mimo jiné – nemohli dále rozmnožovat. Zákrok se prováděl za pomoci dvou špalíků. Představujeme si, že jimi varlata kačerům nějak drtili či tak něco… No radši si to ale ani nepředstavovat, zvlášť když nejde žádnou důvěryhodnou informaci o tomto vůči kačenkám skutečně nelidském zákroku ani vygůglit. (Ale kterej čert vyletěl z jaký elektriky a proč si natloukl nos, už docela na internetu vyňuchat jde. Tak až nebudete tušit, co dělat za zimních/letních večerů… Ono totiž tohle říkadlo, o kterém si myslíme, že je strašně staré, pravděpodobně vzniklo až někdy kolem roku 1940.)

Kousek za Peklem se napojíme na již dříve zmiňovanou vinařskou cestu. Kráčíme střídavě z kopce a do kopce, kolem se vlní moravská krajina a v ní vyrůstají vinice… Je to krásný pohled.

Poslední kopec je trochu brutální, ale slibujeme, že je poslední. Číst si tedy nebudeme a sejdeme se u vyhlídkové kolonády.

Její stavba začala na začátku 19. století. Architekt se nechal inspirovat glorietem ve vídeňském Schönbrunnu. V průběhu výstavby se vyskytla řada překážek, kvůli kterým byly práce několikrát pozastaveny. V roce 1907 se muselo začít úplně znovu. Část nedokončené kolonády se totiž zřítila. Na vině byl špatný původní projekt. Napadá nás písnička: Kolonáda nám spadla, kolonáda nám spadla, kdopak nám ji postaví…

Jan Josef I. z Lichtenštejna nechal na zdech umístit dva nápisy. První zní: Syn otci, bratr bratrům. Druhý: Duším nezapomenutelných zesnulých jediný přeživší syn.

Vidíte je? Zkuste je přečíst.
Z ochozu je překrásný výhled do okolí. Na východě jsou k vidění Malé Karpaty, na severu Lednicko-valtický areál, na západě Mikulov a na jihu je vidět do Rakouska.

Pořádně si kolonádu prohlédněte. Najdete pod nápisem dva anděly?

Z druhé strany zkuste najít fresku se sfingou a Perseem. Jak víme, že to je Perseus? Koukněte na jeho štít. Komu patří hlava s hady místo vlasů?

7. Jak se jmenuje obluda z řeckých bájí?
    

Od kolonády pokračujeme po naučné stezce z kopce až k Muzeu železné opony. Kromě spousty uniforem, zbraní a výstroje je zde k vidění i velký počet fotografií a dokumentů přibližujících pohnuté časy na hranicích. Uvidíte také, jak vypadal kousek skutečné „železné opony“ a vězeňskou celu. Je to trošku smutné pokoukání.

Před muzeem je tabule s citátem Josefa Čapka.

MILOVATI …..…. ZNAMENÁ TAKÉ MILOVATI JEHO OBRANU

8. Doplňte slovo.

Od muzea pokračujeme po červené turistické značce zpátky směrem k zámku. Je to kousek po silnici. Brzy ji ale opustíme, nebojte.

Pak můžete jít buď po červené značce pohodlnou cestou, nebo odbočit na pěšinu mezi vinicemi a cestu si o polovinu zkrátit. Ať tak či tak, dojdete k Valtickému podzemí.

Labyrint historických vinných sklepů byl vybudován už ve 13. století. V současné době nabízí podzemní prohlídky spojené s degustací moravských vín. Mimo sezonu nebo po otvírací době je nutná telefonická domluva. Návštěvu doporučuje hlavně maminkám a tatínkům. Děti ještě ochutnávky neocení. :)

Na náměstíčku se vyfoťte s obří lahví vína a potom najděte na zemi kulatý nápis. Postavte se na písmenko, kterým začíná vaše jméno. Že tam není? Tak ho zkusíme najít na nápisech na velkých sudech u cesty.

Najděte sud s nápisem VINAŘSKÁ 100DOLA.

9. Opište slovo za slovem prohlídkové.

Ano, je to trochu krkolomné, ale potřebujeme písmenko, které jen tak nenajdeme. :)

Do cíle to máme už je kousek. Červená značka nás vede kolem další zajímavé stavby. Najdete ji v kopci v ulici K Venerii.

Zámeček Venerie, který nám svým názvem připomíná nepříjemný lékařský obor, byl postaven na konci 18. století knížetem Aloisem I. z Lichtenštejna pro potřeby panských honů. V oblibě tehdy byly tzv. parforsní hony, na nichž byla zvěř naháněna psy. Právě pro chov těchto honičů byl postaven tento nový zámeček. V době největší slávy si zde královsky žilo130 zvířat. Poslední parforsní hon se konal v roce 1876, poté byly stavy psů snižovány. Šlechta se ale honitbě věnovala až do první světové války.

Zámek pro psy! To svět neviděl!

Jedna z pověstí o tomto místě vypráví, že v zámečku La Veneria, který kdysi sloužil jako špitál pro vojáky nemocné kapavkou, bloudí hrabě Langendorf. Toho zavraždili na konci třicetileté války a pravidelně se zjevuje v podzemních prostorách vinných sklepů zámečku a propojovací únikové chodbě s nedalekým zámkem. Traduje se i to, že vrchní lovčí lichtenštejnských knížat ukryl v podzemí zámečku stovku lahví červeného moravského vína. Nikdy se ho ale nepodařilo najít. (Ne lovčího, to víno!)

Aktuální majitelé objektu plánují radarový průzkum, který by měl poklad objevit. Třeba budou mít štěstí. To by byl mejdan! :)

Vracíme se k cestě a červená turistická značka nás odvede na začátek naší cesty, na náměstí.

Pokud máte ještě sílu, navštivte místní Zemědělské muzeum. Vegetariány jistě nadchne expozice o vývoji zelinářství a ovocnářství, milovníky omamných moků zase o vinařství a vinohradnictví. Vše ve vztahu k technickému vývoji společnosti.

Pokud jste rychlíci a Valtice jste si stihli prohlédnout během dopoledne, dejte si obídek a vydejte se na druhou stranu prozkoumat Lednicko-valtický areál. Vede jím další z našich výletů s tajenkou.

Lednicko-valtický areál je unikátní krajinný komplex o rozloze 283 km², který je zapsaný na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Považuje se za nejrozsáhlejší člověkem vymodelované území v Evropě a možná i na světě. Množství kulturních a přírodních památek můžete objevovat pěšky nebo ze sedla kola na mnoha turistických trasách. Nejvýznamnější historickou památkou je zámek Lednice. Okouzlí vás však také řada dalších větších či menších po areálu roztroušených staveb, tzv. salet. Například Apollónův chrám, Belvedér, Hraniční zámeček nebo Janův hrad. Kromě toho jsou zde také archeologická naleziště a mnohé přírodní unikáty, jako jsou kupříkladu jezírko Kutnar či Františkův rybník.

Měli jste štěstí na počasí? Líbilo se? Tak teď už jen mrknout do tajenky a zjistit, co na nás z ní kouká. Divné jméno, že? Copak to asi je? Tak přesně takhle se Valtice řeknou německy. :)

Pomalu a neradi se s vámi loučíme. Doufáme, že se vám výlet líbil, a těšíme se na našich dalších výletech s tajenkou na shledanou! 

Tento výlet vznikl z dotací OZP, a je proto pro všechny výletníky ZDARMA!, za což děkujeme.

Otázky k tajence

1. Jaké písmeno je na erbu vpravo?

2. Co drží muž napravo?

3. Jak se jmenovala krásná žena?

4. Opište poslední slovo z druhého řádku (písmeno A nepočítáme).

5. Opište poslední číslovku.

6. Doplňte slovo do říkanky.

7. Jak se jmenuje obluda z řeckých bájí?

8. Doplňte slovo.

9. Opište slovo za slovem prohlídkové.

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu.