Nákupní batoh je prázdný

Praktické informace

Délka trasy: 6 km

Obtížnost: Velmi lehká trasa, která vás provede kolem zámku a vodní nádrže. Výlet je možné absolvovat s terénním kočárkem i na kole. Na trase je jeden menší kopec v závěru cesty.

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: 270 km ujedete za zhruba dvě a půl hodiny. Po D1 pojedete směr Brno → Prostějov. Zde sjedete na Plumlov.

Parkování: hlavní náměstí – zdarma

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Zámek Plumlov (www.plumlov-zamek.cz)

Otvírací doba:
duben, květen, říjen (víkendy a svátky): 10.00–18.00
červen až září (denně mimo pondělí): 10.00–18.00

Vstupné:
dospělí: 80 Kč, děti (6–15 let), důchodci: 50 Kč, rodinné: 210 Kč

WC: na zámku
 

Možnost občerstvení: U Páclů dělají vyhlášený Plumlovský řízek (v těstíčku se sázeným vejcem a strouhaným sýrem). Nicméně zde bývá dost plno a dle naší zkušenosti obsluha nebývá nejmilejší.

Nejbližší další výlet od agentury Velká dobrodružství: Helfštýn, Hukvaldy, Tovačov, Olomouc, Přerov.

Trasu pro vás prošla Lucie Nachtigalova.

Trasu testovali kamarádi Radek a Martin z Brna.

Postřehy dětí:
Ráďa (5 let): „Takhle hubený zámek jsem ještě nikdy neviděl. Vypadá jako mrakodrap.“
Máťa (6 let): „Mně se líbilo, že cesta vedla kolem vody a po rovince, nemám rád kopečky!“

Popis výletu

Milí cestovatelé,

zveme vás do kopcovité krajiny na rozhraní Drahanské vrchoviny a Hané – ke krásnému hradu Plumlov. K výletům láká jak Plumlovská přehrada, tak zvláštní a nikdy nedokončený barokní zámek s torzem středověkého hradu.

To musel stavět šílenec! Právě to napadne asi každého při pohledu na místní zámek. Kníže Jan Adam z Lichtenštejna ale nebyl duševně chorý, jen mu došly peníze. A tak ze čtyř původně zamýšlených zámeckých křídel vzniklo jen jedno. I tak má zámek ohromné kouzlo. Ční nad okolními vrchy a jako by shlíží na rybník i přehradu. Pozveme vás na něj, ale také na procházku kolem přehrady a ke kostelu, v jehož zdech dodnes můžete najít válečné dělové koule. Kvůli tajence si žádné vstupné kupovat nemusíte, přehradu je však třeba obejít.

Tento výlet vznikl z dotací Oborové zdravotní pojišťovny  (OZP), a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Dopis dětem

Ahoj, kluci a holky,

dnešní cesta za hádankou povede na zvláštní vysoký a „hubený“ zámek, ale také kolem vody. Budeme si vyprávět o jednom místním blázínkovi, ale hlavně hledat písmenka do doplňovačky. Stehně jako u našich ostatních výletů jste k tomuto dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst správné texty a poslouchat, co vám říkají vaši rodiče, jistě splníte všechny dnešní úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Když nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o hezké dárečky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Toto jsou dnešní hádanky:

Zaparkujte na Hlavním náměstí a vydejte se do přilehlého parku.

Jednou z památek v parku u náměstí je při počátku zelené turistické značky zajímavá kaple. Její umístění dává tušit, že u ní v minulosti býval pramen či studánka. Historie stavby je obklopena otazníky, nic moc se o ní neví. Kdysi tu snad stála prostá zvonička. Usuzuje se tak z toho, že je kaple dodnes malou zvonicí ukončena. Občas se na mapách uvádí zasvěcení sv. Antonínu, ale zřejmě jde o záměnu se sochou tohoto světce umístěnou nedaleko kapličky. Ani uvnitř se pravého jména a stáří stavby nedopátráme. Interiér je takřka prázdný, žádná církevní okázalost, jen soška Panny Marie a lidové svaté obrázky. Před kapličkou stojí pěkný krucifix. Na bocích jeho podstavce jsou vyobrazeni dva světci: sv. Jan z Nepomuku a pravděpodobně sv. Ludmila (kniha a plachetka kolem krku). Text v zadní části nás informuje, že byl krucifix postaven nákladem jistého Genoféfa Březiny roku 1850. Dnes už tohle mužské jméno neexistuje! Jen jeho ženský protějšek. Podle sčítání obyvatel ČR se Genoféfa jmenuje jediná žena na Prachaticku. Jestli chcete být originální, nechte se přejmenovat.

Podívejte se na kříž a najděte na něm dva pracovní nástroje. Jeden je kladivo. A druhý?

1. Napište název nástroje.

Procházíme parkem do jeho spodní části.

Zkuste nyní najít sochu s divným názvem LAMEZON. Abychom se dopátrali, co to vlastně je, musíme si říct něco o Václavu Svobodovi Plumlovském.

Tento muž se narodil v Plumlově v rodině rolníka. Krátce se učil ševcem, poté řezníkem. Stále žil v rodném Plumlově, kde jej považovali za obecního blázna. Ve třicátých letech vydal vlastním nákladem dvě útlé knihy básniček. V roce 1943 byl zatčen gestapem, pravděpodobně na udání spolubydlícího. Byl propuštěn, až když obec Plumlov podala dobrozdání, že jde o člověka duševně chorého. Vladimír Borecký, který dílo básníka sebral a důstojně uspořádal, poetu nazval knížetem české insitní (tedy laické, neodborné, naivní) poezie. Zemřel v kroměřížském ústavu pro duševně choré a je pohřben v dnes již opuštěném hrobě na kroměřížském hřbitově. Byl jedním z možných předobrazů Járy Cimrmana. Jemu podobným lidem se souhrnně říká pábitelé. Vynalezl lamezón a propagoval jeho výstavbu. Co tedy lamezón je? Hybrid, kříženec hospody a kostela. Vycházel z toho, že se lidé setkávají na nedělní mši a následně pak tráví nedělní sváteční den v hospodě. Navrhoval tyto dvě společenské a zároveň duchovní, tedy duši povznášející akce spojit místně i časově. Lamezón nebyl realizován. Etymologie (nauka o původu a vývoji slov) výrazu lamezón vychází z básníkova použití ne zcela pochopeného francouzského slova pro dům (la maison – dům).

Tak alespoň základní kámen tady zbyl. :)

Pokračujeme po zelené značce kolem sochy Floriána směrem k zámku. Buď to můžete vzít ulicí Zámeckou, nebo přes Tyršovo náměstí.

Víte, kdo je Florián? Je považován za patrona profesí, které souvisejí s ohněm: hasičů, hutníků, kominíků, hrnčířů či pekařů. Obvykle je znázorňován v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení. Nebo jak hasí požár. V českých zemích patří k nejuctívanějším světcům. Požárům je třeba vzdorovat, a především předcházet. Nejspíš proto na sochy a obrazy svatého Floriána při svých toulkách natrefíte co chvíli. Snad stráží dobře.

Za náměstím po pár metrech odbočíme doprava do ulice Zámecké. A už ho vidíme!

Nejprve zamíříme k informační tabuli, abychom si vyzvedli další písmenko.

2. Opište předposlední slovo textu (následuje už jen slovo BAŠTA).

Zkuste nyní na tabuli najít znak Plumova.

Je to červeno-zlatě dělený štít, v jehož horní části je stříbrná zavinutá střela (znak pánů z Kravař), v dolní černá zubří hlava s nozdrami protaženými zlatou houžví (znak pánů z Pernštejna). Proč zrovna zubr, si řekneme, až se budeme procházet kolem přehrady.

Jdeme na zámek! Zkuste najít jeho číslo popisné. Hezké, že? Takové baťovské…

Zámek Plumlov – dominanta obce a širokého okolí – byl postaven v manýristickém stylu v letech 1680 až 1688 vedle původního plumlovského hradu. (To je ta hromada kamení před zámkem.)

Hrad byl založen ve druhé polovině 13. století pravděpodobně českým králem Přemyslem Otakarem II. nebo jeho levobočkem Mikulášem, vévodou opavským. Po roce 1310 prodává Mikuláš I. plumlovský hrad a panství českému králi Janu Lucemburskému.

Začátkem 16. století byl hrad přestavěn v renesanční zámek. Pernštejnové si však v té době vybudovali novou rezidenci v Prostějově a kvůli finančním problémům Plumlovský zámek zanedbali. Jeho úpadek dovršil požár roku 1586. Rekonstrukci hradu zahájil až další majitel kníže Karel z Lichtenštejna, který vybudoval arkády na nádvoří a obnovil opevňovací systém. V roce 1619 vyplenilo sídlo stavovské vojsko a za třicetileté války je dobyli, vypálili a pobořili Švédové. Po skončení třicetileté války byla stavba jen provizorně opravena, v letech 1680 až 1688 byl v těsné blízkosti hradu postaven zámek. Původní hrad byl nakonec v letech 1801 až 1805 zbořen, protože ho navíc ještě více poničila vichřice. Zachovalo se z něj několik základových zdí na skalním suku uprostřed nádvoří dnešního nového zámku.

Zámek má zvláštní vzhled. Z původně plánované čtyřkřídlé stavby nakonec zbyla budova se šesti nadzemními podlažími s patry a mezipatry. Objekt sloužil hlavně úřednictvu. V roce 1931 byl zámek Lichtenštejnům odebrán. Pozdější správci sídlo opravili a restaurují ho dodnes. Nyní je zámek v majetku města Plumlov, které ho zpřístupnilo veřejnosti. 

Zámek si obejděte, na zbytky hradu můžete vylézt. Je odsud moc hezký výhled. Vidíte také téměř celou přehradu, kterou budeme obcházet.

Na zámku si můžete prohlédnout historické interiéry se sbírkami keramiky, zbraní a nábytku. Pro děti tu mají pohádkové sklepy plné příběhů a bájí. Milovníci historie a adrenalinu mohou podniknout výpravu do nikdy nedokončeného nejvyššího patra s divadelním sálem. Původně měl totiž zámek vypadat docela jinak. Ovšem – jak už jsme se zmínili – ze čtyř zamýšlených velkolepých křídel vzniklo pouze jedno, a i to jen z poloviny. Původní projekt počítal se dvěma řadami pokojů, výsledkem je řada jediná, spojená dlouhou chodbou.

Pokud jste si zámek prohlédli, vrátíme se Zámeckou ulicí k hlavní cestě. Přivede nás na hráz.

Při ťapání spatříte napravo ve stráni pohádkové bytosti. Jedna hodná paní je tady vystavuje, aby měly děti na co koukat. A podle ročních období je obměňuje. Nesahat, jen koukat! :)

Pod zámkem leží napravo Podhradský rybník. Napájejí ho říčka Okluka a potok Osina, ze kterého se po výtoku stává říčka Hloučela.

To jsou názvy! Okluka, Hloučela a Osina. :) Kdo je asi vymýšlel? Posledně jmenovaný potok asi někoho pěkně naštval, ba dokonce popíchl. Kde? Hádejte! :)

Na hrázi nalevo stojí tři sta let starý bývalý panský mlýn. Naposledy mlel na přelomu 19. a 20. století. Roku 1896 byl jeho provoz ukončen. Uplatnění znovu našel roku 1920, kdy zde byla zřízena malá vodní elektrárna. Patřila rodině Koukalových a dosahovala výkonu kolem 45 kW. Dnes budova slouží jako penzion.

Kdo první uvidí lavičku ve tvaru kánoe? :)

Nyní budeme hledat strom!

Je tady jeden chráněný. Který myslíte, že to je? Podívejte se nalevo.

Hrušeň na hrázi díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy České republiky.

Věděli byste, jakou barvu mají květy hrušně, když kvetou? A znáte i jiné stromy, které kvetou bíle?

3. Kolik metrů měří strom na výšku?

Ocitli jsme se u občerstvení U Sandokana. Tuší někdo, kdo byl Sandokan? Rodiče určitě ano – populární seriálový hrdina, jehož odvážné kousky rozechvívaly televizní diváky v 80. letech.

Vinnetou, Old Shatterhand a Sandokan, to jsou největší idoly dnešních zhruba čtyřicátníků, padesátníků a v případě hrdinů Karla Maye také mnohem starších spoluobčanů. Zatímco v USA zdobila trička loga Coca-Coly nebo rockových kapel, u nás to byl Sandokan. Jeho soudobý následovník kapitán Jack Sparrow z Pirátů v Karibiku nesahá snědé legendě v popularitě ani po oceánem zmáčené kotníky. Na „sandokaní“ trička však měli štěstí jen někteří, protože to bylo velmi nedostatkové zboží.

Sandokan je fiktivní pirát a válečník devatenáctého století, který se poprvé objevil roku 1895 v románu Itala Emilia Salgariho Tajemství černé džungle. Protagonista jedenácti dobrodružných novel je v Jihočínském moři znám jako Malajský tygr.

Největší slávy ale Sandokan rozhodně dosáhl díky šestidílnému televiznímu seriálu Sandokan z roku 1976, ve kterém se v hlavní roli představil indický herec Kabir Bedi. Sandokanovu milou lady Mariannu zvanou Perla z Labuanu hrála Carole André.

Ach, ta nostalgie! :)

U Sandokana je rozcestník, který ukazuje k různým místům naší planety. Jak se jmenuje město, které je vzdáleno 1333,46 km?

4. Napište město.

Za hrází se vydáme po zelené a červené turistické značce doleva a červené se pak budeme držet i nadále, dokud nedojdeme k přehradě. Než ji uvidíte, něco si o ní řekneme.

Plumlovská přehrada se nachází na říčce Hloučele a je jednou z nejstarších přehradních nádrží v Česku. Důvodem stavby vodní nádrže o rozloze 65 ha bylo zejména značné kolísání hladiny říčky Hloučela. V suchých měsících způsobovalo vyschlé koryto nedostatek pitné vody v okolních studnách. Na jaře zase zvýšená hladina záplavy. Stavba Plumlovské (Stichovické) přehrady začala v roce 1913. Okolní obyvatelé byli proti, obecní výbory navrhovaly pouze prohloubení původních rybníků a zesílení jejich hrází. Zemský moravský výbor v Brně ale všechna pro prozkoumal a nakonec stavbu schválil.

Přicházíme k rozcestníku Křenůvský potok, jsme téměř u přehrady. Na sloupku jsou zde červená a zelená turistická značka a šipka, která posílá cyklostezku č. 5 doprava. Hned za tímto ukazatelem jsou dva stromy.

5. Napište název stromu.

Teď už půjdeme podél vody nejméně hodinu. :)

Dlužíme vám ještě vysvětlení, jak se do znaku Pernštejnů dostal zubr. Tady je. :)

Jak se zubr dostal do erbu Pernštejnů? Jedna z pověstí uvádí, že nedaleko Brna žil prý v dávných časech chudý uhlíř Vojtěch. Jednou se vracel domů... A co vidí! Vyvrácené dveře, ve světnici obrovský nepořádek a vybavení rozlámané na kusy. Zlostně všechno uklidil a ráno se vrátil k milířům. Večer ho ale čekala tatáž spoušť. Uhlíř se opět rozzlobil. Teď už ale pořádně! Příštího dne se ukryl v houští a vyčkával. Najednou se ozval praskot větví a na paseku se přihnal obrovský černý zubr. Uhlíři se udělalo rudo před očima a šel po něm. Když se u chaloupky zubr na chvilku zastavil, Vojtěch využil příležitosti a popadl zvíře za rohy. Zubr se uhlíře snažil zbavit, bránil se, zmítal. Ale urostlý Vojtěch stál jako vrostlý do země a rohy nepustil. Najednou z lesa vyletěl čížek a rozezpíval se: „Houž-ví, houž-ví, houž-ví.“ Vojtěch se zasmál, levačkou sáhl do křoví, větvičky stočil do houžve a tu protáhl zubrovi chřípím. Zvíře bylo najednou jako beránek a nechalo se vést až do Brna. Vládce uhlíře vyzval, aby se zvířetem naložil, jak uzná za vhodné. Vojtěch se rozmáchl, udeřil bestii pěstí do hlavy a obrovský černý kolos se bez vlády skácel k zemi. Za svou sílu a statečnost byl uhlíř odměněn rytířským titulem a erbem s černou zubří hlavou s houžví v nozdrách na stříbrném poli.

Ale od zubra zpátky k přehradě. Ještě jsme ji nedostavěli. :)

Hned v druhém roce totiž budování zastavila první světová válka (1914). A aby toho nebylo málo, v roce 1920 způsobila na počátku července velká voda z průtrže mračen nedostavěné přehradě značné škody. Vodní živel protrhl hráz a valil se vesnicí, kde bral všechno, co mu přišlo do cesty. Stavba pokračovala v letech 1921 až 1932, kdy byla dokončena. Zasloužili se o to také váleční zajatci z Itálie. Měli za úkol odstřelovat skálu, ze které se získávalo kamení na hráz. Po kolejnicích potom balvany na vozících odtlačili až k hrázi. Žádní koně, ba ani oslíci či dobytek. Jen silou vlastních svalů. Od té doby se skále říká Talijánská. (Kdo by si tedy myslel, že je to podle oblíbeného řeznického výrobku, pletl by se.)

Talijánskou skálu potkáte asi po kilometru chůze. Poznáte, která to je? :) Pokračujeme ve štrádování až k Hotelu Zlechov a kempu. Vyzkoušíme vaši pozornost.

6. Jak se jmenuje země, ze které pocházejí Taliáni?

Stavba nádrže probíhala na místě dvou středověkých rybníků. Zlechovského (vyšší), po jehož bývalé hrázi je možné v dnešní době při snížené hladině přehradu přejít na šířku, a Stichovického (nižší), jehož hráz byla v místech hráze současné přehrady. Během stavby byl splněn požadavek, aby nebyl vypuštěn Stichovický rybník. Hráz přehrady se proto musela sypat do tohoto rybníka. Aby mohla být vypuštěna voda ze stavební jámy, byla vyhloubena jímka 400 metrů dlouhá, zhotovená ze dvou štětinových stěn. Ty byly od sebe vzdáleny 2 metry. Byly použity piloty o průměru asi 30 cm a fošny až 12 m dlouhé, silné 10 cm. Při stavbě hráze musel být zrušen přítok vody na levém břehu k mlýnu F. Umlaufa. Mlýn byl zrušen a jeho majitel odškodněn částkou 55 000 Kč. Přehrada byla poprvé napuštěna v roce 1933 a v roce 1936 zkolaudována.

Přicházíme na rozcestí Plumlovská přehrada. Pokud je hezká viditelnost, udělejte si patnáctiminutovou zacházku po červené turistické značce a vylezte na vyhlídku. Je z ní krásný pohled na celou přehradu a zámek. A také na hráz. Je velká, že?

Kdo nechce, pokračuje kolem vody. Za pár minut se napojíme na naučnou stezku Kolem přehrady, která nás dovede až do cíle. :)

Než přejdeme hráz, máme chvilku času. Využijme ji a povyprávějme si jednu místní pověst. :)

Při stavbě zámku, který odsud krásně vidíte, bylo potřeba hodně pracovních sil. Purkrabí, co na stavbu dohlížel, se však k lidem choval krutě, přímo nelidsky. Nutil je nosit těžké kamení na zádech, aby se šetřili koně. Sedřel z pracantů doslova kůži. Mnoho jich kvůli těžkému zacházení zemřelo. Purkrabí byl proklínán, a když zemřel, začaly se dít divné věci. Traduje se, že na silnici k zámku bývá k vidění jeho povoz tažený ohnivými oři. Zámek nebyl nikdy dostavěn. Proto prý se tento purkrabí s ohnivými oři v jeho blízkosti zjevuje dodnes. 

My tedy žádné ohnivé koně nevidíme. Jen motorové. Za hrází odbočíme doleva a po travnaté pěšince kopírujeme tvar přehrady. Jsou zde starší i nové chatky. Některé hezké, jiné odpudivé. Která se vám líbí?

Vidíte na zeleném zábradlí žluté vilky vodníka? Myslíte si, že zde nějaký skutečně žije?

Přejdeme poslední zelenou lávku u Hotelu Plumlov, ve kterém sídlí stejnojmenná restaurace, a zastavíme se u kamenného křížku.

7. Opište první slovo z nápisu na podstavci.

Opouštíme vodní plochu a vydáváme se po asfaltce k hlavní silnici, kterou překročíme. Rázem se ocitáme v krásné aleji!

Alej 35 lip srdčitých byla vysazená v roce 2017 díky spolupráci města Plumlov a nadace Malý Noe. Každý strom má svého patrona. Součástí aleje jsou i naučné tabule o přírodě.

Znáte příběh o Noemově arše?

Příběh o potopě světa, který barvitě popisuje biblická První kniha Mojžíšova, zná jistě každý. Lidé zlobili, hřešili, nechovali se, jak mají. Hospodinovi se to nelíbilo, a proto se rozhodl, že s lidským pokolením skoncuje. Seslal na ně pohromu. Čtyřicet dní a nocí pršelo, voda pokryla celý svět. Hříchy lidstva tak byly krutě potrestány. Zachránil se jen Noe, jeho žena, jejich synové se svými manželkami a po jednom páru od každého zvířecího druhu, co jich tehdy na planetě žilo. Noe a jeho rodina byli totiž jediní na celičkém světě, kdo se ještě chovali ctnostně a mravně, a proto se je Bůh rozhodl včas varovat. Natolik s předstihem, že Noe stačil postavit obrovskou loď – archu. Tak velkou, aby se na ni vešla nejen celá jeho rodina, ale právě i samička a sameček od každého zvířecího druhu. Po sedmi měsících plavby nedozírnou vodní plání přistála Noemova archa u vrcholku hory Ararat, a když voda opadla ještě víc, zvířata i lidé se opět rozešli zabydlovat svět. Znovu a lépe. Myslíte si, že se jim to podařilo?

Stoupáme do posledního dnešního kopce. Zelená značka nás odvedla až ke kostelu Nejsvětější Trojice ze 16. století. V ohradní zdi kostela jsou zazděny dvě dělové koule a pískovcová deska, která připomíná, že právě z tohoto místa vedla roku 1643 švédská vojska útok na městečko a zámek.

Kdo je najde? A nejsou to jen tyto dvě koule, je jich tu mnohem více…

Kostelní věž je vysoká 33 m a její zvony pocházejí z roku 1830. Jsou to zvony se jmény. Jeden je sv. Jan Křtitel (220 kg), druhý Umíráček (25 kg). Kostelu hrozilo v souvislosti s potížemi při stavbě Plumlovského zámku za knížete Lichtenštejna zbourání. Naštěstí k němu nedošlo.

Před kostelem najděte sousoší Panny Marie s Ježíšem – pietu. Také zde na vás čeká poslední dnešní písmenko do doplňovačky.

8. Opište poslední slovo z nápisu pod sousoším.

Jsme téměř u konce dnešního výletu. Ulice Bezručova nás za pár minut hezky odvede na začátek – na Hlavní náměstí.

Pokud se podíváte na doplňovačku, zjistíte, že máte vyluštěno. Z tajenky na vás kouká divné jméno. Kdopak to byl?

Zdejší zámek, jak jste ho dnes viděli, byl v letech 1680 až 1688 postaven vedle původního plumlovského hradu. Projektantem stavby byl Karel Eusebius z Lichtenštejna. Jak už jsme si říkali, původní plány na čtyřkřídlý zámek zůstaly nezrealizovány, bylo postaveno jen jedno křídlo s překrásným sloupovím a štukovou a freskovou výzdobou. Z tajenky na vás tedy kouká část jména pana projektanta.

Tento výlet vznikl z dotací Oborové zdravotní pojišťovny  (OZP), a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Doufáme, že se vám výlet líbil, a budeme se zase někdy těšit na našich výletech s tajenkou na shledanou! :)

Na cestu domů pro vás máme ještě jednu pověst:

V dávných dobách žil na Plumlově statný a sličný rytíř, kterému při narození sudičky přisoudily velkou válečnickou moc a nezranitelnost. Žádná zbraň kromě praku mu nemohla ublížit. V dospělosti byl oslavovaným válečníkem, úspěchy mu vynesly slávu po celém kraji. Ovšem v manželství rytíř nebyl šťasten. Měl ženu hrdou a sobeckou, která výbuchy hněvu vnášela do rekova života neklid. Není tedy divu, že rytíř často unikal do podhradí, kde se mu volně dýchalo. Při jedné vyjížďce spatřil v kovárně dívčinu sličnou a veselou, do které se na první pohled zamiloval. Krasavice cit opětovala. Je samozřejmé, že se o této lásce brzy dozvěděla rytířova žena a přísahala muži pomstu. Jak mu ale ublížit, když byl téměř nezranitelný? V té době se vrátil z vojny dívčin bratr, který byl vynikající prakéř. Rytířova choť se k němu vypravila s výzvou, aby ztrestal hanbu své sestry. Za několik dnů se rytíř díval z hradu směrem k vesnici a dívčin bratr, který byl ukrytý na úpatí skály, jej zasáhl kamenem ze svého praku přímo do čela. Rytíř padl mrtev k zemi. Když se dívka dozvěděla o jeho smrti, vyřkla kletbu nad hradem na skále. Podle ní se měl každý rok odtrhnout z hradu kámen, dokud se celý hrad nerozpadne v sutiny.

Otázky k tajence

1. Napište název nástroje.

2. Opište předposlední slovo textu.

3. Kolik metrů strom měří na výšku?

4. Napište město.

5. Napište název stromu.

6. Jak se jmenuje země, ze které pocházejí Taliáni?

7. Opište první slovo.

8. Opište poslední slovo z nápisu pod sousoším.

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu.