Nákupní batoh je prázdný

Praktické informace

Délka trasy: 6 km

Obtížnost: Velmi lehká trasa vedoucí po rovince, pouze s jedním stoupáním po půlce výletu. Výlet je možné jet s kočárkem, na kole i se psy. Pejsky ovšem do objektů nepustí.

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: Počítejte s tím, že 300 km ujedete za tři hodiny. Ideální je jet po dálnici D1 do Brna a pak po směrovkách na Zlín. Do Zlína se dá samozřejmě pohodlně dojet i vlakem či autobusem – pro vyhledání nejlepšího spojení použijte IDOS.

Parkování: Zaparkujte na placeném parkovišti naproti Městskému divadlu (pod kostelem, ulice Osvoboditelů), kde výlet začíná. Za prvních 30 minut zaplatíte 20 Kč, za 31-60 minut 40 Kč, za 61-120 minut 80 Kč a následně za každou další hodinu 80 Kč. Zaparkovat se dá také levněji v ulici Březnická – 50 Kč na den. Na start trasy to pak máte cca 10 minut chůze.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Vila Tomáše Bati (www.nadacetomasebati.cz)

Nadace Tomáše Bati nabízí prohlídkový okruh historickým přízemím vily a zahradou (cca 45 minut) s odborným výkladem o jeho životě, historii firmy Baťa i historii domu. Prohlídky jsou pro žáky a studenty zdarma, ostatní zaplatí 139 Kč za osobu. O prohlídku žádejte na: sekretariat@batova-vila.cz nebo na tel. 577 219 083.

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně
Otvírací doba: denně kromě pondělí 10:00 – 18:00
Vstupné: 129 Kč, snížená cena: 59 Kč, rodinné vstupné: 199 Kč

Muzeum zajišťuje také prohlídku 21. administrativní budovy (mrakodrap) s komentářem k budově samotné, historii (především k baťovskému životnímu stylu), architektuře Zlína i výjezd pojízdnou kanceláří J. A. Bati.
Délka prohlídky: 35–45 min. podle velikosti skupiny. Platba v recepci muzea, poté přesun cca 200 metrů. Je vhodné objednat se 1–2 týdny předem.

Památník Tomáše Bati

Otvírací doba: květen – září denně kromě pondělí 10:00 – 17:00, říjen – duben otevřeno ve středu, pátek, sobotu a neděli 10:00 - 16:00
Vstupné: 80 Kč, snížená cena: 40 Kč, rodinné vstupné: 160 Kč

WC: Veřejné toalety jsou na náměstí Míru kousek od kašny a v podchodu při cestě od mrakodrapu, dále je pak možné využít WC v Muzeu jihovýchodní Moravy při prohlídce či v infopointu památníku.

Možnost občerstvení:
Doporučujeme:
- na náměstí Míru Jogurtovna anebo Titique Café v přilehlé ulici Rašínova,
- v blízkosti sadu Svobody (u zámku) Happy Coffee,
- v areálu továrny - Bistro Na Špagety & co. Donut, Miomi Foodie, Pholévkárna, Kafe & sendvič, je zde spousta rychlého občerstvení tzv. do ruky (pizza, kebab, vietnamské bistro, gyros…) a také spousta kaváren
- u podchodu jídla do ruky mexické Tož Tacos anebo hranolkárna FaencyFries
- cestou od památníku Kafec zlínský
- u parku Komenského v ulici Školní Bůrger, kavárny, cukrárna
- nad kostelem téměř v cíli bistro Rybena

Nejbližší další výlet agentury Velká dobrodružství: Chropyně, Holešov, Kroměříž, Tovačov.

Trasu pro vás prošla: Lucie Nachtigallová

Trasu testovali kamarádi Milan, Žofie a Patrik ze Zlína:

Postřehy dětí:

Žofinka (6 let): "Ve Zlíně bydlím, ale vůbec jsem nevěděla, že tady máme tolik zajímavých věcí."

Patrik (10 let): "Nejlepší bylo hledání různých věcí. Chtěl jsem, se podívat na letadlo Bati, ale bylo zavřeno a skrz sklo jsem nic neviděl, i když je to sklo."

Popis výletu

Milí cestovatelé,
zveme vás do Zlína – města postaveného obuvnickou firmou Baťa podle amerického vzoru. Města s ojedinělým souborem funkcionalistické architektury. Ale nelekejte se, děti si přijdou na své. Pozveme vás do mrakodrapu s kanceláří ve výtahu, do muzea bot a botiček všech typů z nejrůznějších dob i koutů světa. Ukážeme vám renesanční zámek a na závěr přidáme tip na návštěvu skvělé zoologické zahrady. Dnes asi tak 100× zazní jméno Tomáš Baťa, takže si o něm také povíme. Jak je na našich výletech zvykem, budete s námi na trase hledat písmenka do doplňovačky ve skrytých obrázcích, na sochách i v nápisech. Doporučujeme přečíst si text ještě před výletem a na webových stránkách případně zarezervovat vstupenky do mrakodrapu či jiných budov, které vás zajímají. Kvůli luštění tajenky do objektů chodit nemusíte.

Dopis dětem

Ahoj, kluci a holky,

dnešní cesta za hádankou povede do Zlína, kde se vydáme po stopách Tomáše Bati. Mezi dvěma světovými válkami vybudoval ve Zlíně obrovský obuvnický podnik, který získal světový věhlas. I dnes má firma Baťa téměř 60 000 zaměstnanců v 60 zemích světa a prodává milion párů obuvi každý den. Dovedete si to představit?

Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud ji vyplněnou přinesete do Městského informačního a turistického střediska na náměstí Míru, za její správné vyluštění dostanete malou odměnu.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Hurá do výletování!

Zaparkujte pod kostelem naproti Městskému divadlu v ulici Osvoboditelů nebo v ulici Březnická. Až si budete utahovat tkaničky, chystat svačinku do batůžků a pohledem hledat, na kterých semaforech přejít třídu Tomáše Bati, podívejte se přes ulici na Městské divadlo.

V této budově sídlí od roku 1967. V době otevření patřila zlínská scéna mezi největší u nás. Vešlo se sem až 800 diváků. Nyní divadlo pořádá také plesy, koncerty i akce pro děti a prosklené vstupní prostory slouží jako výstavní galerie.

Mnohem zajímavější je, že v místě divadla, tam, kde je socha Letící múzy, kdysi stával domeček, ve kterém se narodil Tomáš Baťa. Vidíte?

Vraťte se pár metrů ke kostelu sv. Filipa a Jakuba (o jeho historii si řekneme na konci výletu). Vidíte před ním dva kříže? Jděte k tomu napravo. Hned za ním je na omítce malá značka. U ní na vás čeká první slovo do tajenky. Filípek s Kubíkem mají v hledání přednost? Proč? Mrkněte, jak se kostel jmenuje. :)

1. Opište první slovo z tabulky.

Přejdeme třídu Tomáše Bati. Míříme k Městskému informačnímu a turistickému středisku na náměstí Míru. Zde doporučujeme vzít si mapku města. Naše sice také poslouží, ale není podrobná tak, abyste se neztratili.

Vezmeme to nejprve kolem kašny. Rozhlédněte se a podle tabulek zjistěte, kdo se zde nesmí koupat. Pak vykročíme kolem soch sv. Floriána a také sochy sv. Donáta.

Nakoukněte do otvoru pod Floriánem a houkněte do něj jméno svého nejlepšího kamaráda. Když to uděláte, zůstanete přátelé až do smrti.
Historie města, i když tomu nebudete věřit, sahá hluboko do středověku. První písemná zmínka je z roku 1322. Valaši pásli v horách ovce, Zlín byl sídelním městem majitelů panství. Idylku nabořila až průmyslová revoluce.

Teď pozor! Zlín má prý podobně jako jiná stará města tajné podzemní chodby. Jen nebyly dosud objeveny. Ústí prý někde v místech, kde se nacházíte. U nákupního centra Zlaté jablko. Jenže… Ač při jeho stavbě dělníci hloubili až bůhvíkam, na chodby nenarazili. Takže to čeká na vás. Pokud budete mít na konci výletu dost sil, kupte motyku a zkuste chodby najít. Třeba v nich bude poklad. A koukejte se s námi podělit! :)

Copak byste si za poklad koupili? My nové boty. Naše už jsou z výletů prošoupané…

Na náměstí kdysi v místě dnešního domu č. p. 63 stával domek, ve kterém si T. Baťa otevřel první dílnu. Měl deset zaměstnanců a pracoval zde šest let.

Dílna je fuč, ale vy to máte jen pár kroků k informačnímu centru, kde si můžete vyzvednout mapičku.

Informační centrum sídlí v budově radnice. Nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1569. V roce 1586 byla nově vystavěna v renesanční podobě. Částečně sloužila i jako zájezdní hostinec. V srpnu roku 1921 renesanční radnice vyhořela. Naštěstí byla již o rok dříve vypsána soutěž na novou stavbu. Zvítězil projekt architekta Františka Lýdie Gahury. Byla to jeho závěrečná diplomová práce. Nová radnice byla na popud Tomáše Bati dokončena v roce 1923. Do nynější podoby byla dostavena v letech 1936 až 1937. I když Tomáš Baťa nebyl s výsledkem Gahurovy práce spokojen, s odstupem času se radniční budova jeví jako dílo nadčasové. Jak se vám líbí?

Socha kováře na severní fasádě radnice v Bartošově ulici je také dílem F. L. Gahury. Jděte se na ni podívat. Jaký nástroj drží v ruce? Jak se jmenuje jeho oděvní doplněk? Bývá z kůže. Je to kovářská…

2. Doplňte oděv.

Než opustíte náměstí a vydáte se k zámku, prozradíme, že se nacházíte v městské památkové zóně. Je plná moderní funkcionalistické architektury. Zahrnuje téměř celé území Velkého Zlína-historické jádro a převážnou část průmyslového zahradního města, vybudovaného z velké části firmou Baťa. Všechno dnes uvidíte. :)

Jde o jedno z nejrozsáhlejších míst s typovou architekturou industriálního zahradního města v Evropě. Pro tyto stavby ve městě jsou typické neomítnuté červené cihly, železobetonový skelet, rovná střecha a ocelová okna.

Vidíte nějaké takové domy? Ne? Však uvidíte! A hodně! Až se vám z oranžové zamotá kebulka! :)

Vyrážíme k zámku. Pokud potkáte na fasádě červený tulipán, jdete správně. Opět nám dělá společnost třída Tomáše Bati. S tímto jménem se setkáváme na každém kroku. Proč? Důležitým mezníkem zlínské historie se totiž stal rok 1894, kdy zde byla založena obuvnická firma rodiny Baťových. Díky zcela výjimečnému úspěchu firmy a vlivu Tomáše Bati, který byl také starostou města, se Zlín stal v meziválečném období moderním městským centrem, vynikajícím architektonickým stylem i životním tempem. Meziválečná stavitelská činnost Bati a jeho týmu renomovaných architektů (J. Kotěra, F. L. Gahura, M. Lorenc, V. Karfík) proměnila pětitisícové městečko v sídlo unikátní architektury s 43 500 obyvateli.

Kolem smutného pomníku Danka a Honzíka procházíme parkem k zámku. Pomník je věnován školákům, na které 22. ledna 2009 při čekání na zastávce nešťastně spadla větev starého stromu a usmrtila je. Moc smutné...

Čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím byl původně gotickou tvrzí. Ve druhé polovině 16. století byla přestavena do renesanční podoby. To, že má zámek čtyři křídla, neznamená, že umí létat. Křídla jsou různé části budovy, takže si neplánujte, že se teď budeme vznášet nad Zlínem jako létající Čestmír.

Dějiny zámku jsou spojeny s dějinami Zlína. Kolem roku 1780 byl upraven v barokním duchu. Poslední úpravy proběhly kolem roku 1905. Od roku 1929 je v majetku města. V současnosti v něm sídlí Živý Zlín – kulturní agentura a Galerie Václava Chada.

Zámek obcházíme tak, že ho máme po pravé ruce… Za chvilku narazíme na krásné stromy magnolie a také na lavičky, které vypadají jako velké pastelky.

3. Která pastelka ukazuje špičkou k zámku?

Zámek si prohlédneme a vyrazíme přes park k řece Dřevnici. Sad Svobody vznikl v místě bývalého zámeckého parku. Uprostřed roste Strom míru. Pokud ho máte po pravé ruce, jdete správně. Poznáte, co je to za strom?
Anglický park založil hrabě Breton, majitel zámku od roku 1804. Další majitel Leopold Haupt koupil zámek v roce 1860 a park začal při významnějších událostech otvírat veřejnosti. Trvale volně přístupný je od roku 1931, kdy byly zbořeny ohradní zdi.

My se teď chvilku budeme proplétat kolem křižovatek a silnic směrem k Baťově vile. Máme tedy chvilku říct si něco o pojmenování města, ve kterém se nalézáme. Nejprve ovšem přejdeme ke Zlínstavu a přes železniční koleje k řece.

Zlín se podle legend nejprve jmenoval Zlaté japko. Nebo také Zlaté jabko. Což mělo říkat, že je tu dobře a všeho hojnost. Něco jako „zlaté tele“. Nový název prý získal až ve středověku. Krajem tehdy táhli cizí vojáci. Na čas se tu usadili a všemožně trápili místní lidi. Možná i proto, že když do městečka pronikali, místní je z vrcholu brány přivítali sprchou vroucí vody. Když měli místní jejich řádění zase jednou dost, naštvali se a jednoho vojáka zaživa přibili na vrata. Vojáci za trest město vydrancovali a přiřkli mu ostudný název, do kterého vetkli zlo: Jsou tu zlí lidé, tak to bude Zlín. Prohlásili, že nikde jinde k nim lidé nebyli tak zlí.

Podle jiné pověsti s vojskem přitáhl vojevůdce s malým synkem. Když jednou večer odjel, chlapce někdo zabil. Vojevůdce nechal spálit všechny městské písemnosti s přidělenými výsadami a slíbil, že se vrátí a pomstu dokoná. Lidé proto raději město přejmenovali, aby je ten ZLÝ člověk už nikdy nenašel.

Pravděpodobná je i verze, že Zlín získal jméno od slínové půdy, která je všude v okolí. Co je slínová půda? Velice zjednodušeně řečeno – něco jako jílovitá. Geologové prominou. :)

Překročíme řeku, mineme nákupní středisko. Jdeme podél zdi kolem parkoviště až do pomalovaného podchodu.

Najděte letadlo, které v životě pana Bati hrálo smutnou roli.

4. Opište třetí číslici.

Vyjdeme z podchodu a… Konečně vidíme Vilu Tomáše Bati. Kdo by v ní chtěl bydlet?

Baťa si ji nechal navrhnout v roce 1909. Vypracováním projektu pověřil stavitele z blízkých Vizovic Františka Nováka. V průběhu stavby ale projekt předal architektovi Janu Kotěrovi. Došlo ke změnám. Kotěra zvětšil dvoupodlažní halu, změnil vzhled interiérů, zjednodušil vnější podobu domu. Před hlavním průčelím vytvořil terasu. V dalších letech byl postaven zahradnický domek, počátkem 20. let navrhl Kotěra ještě domek pro vrátného. V roce 1926 upravil část interiérů Kotěrův žák F. L. Gahura. Co ještě navrhl Gahura? Kdo si vzpomene? Přece radnici!

Po Baťově smrti v roce 1932 žila ve vile jeho manželka Marie. V roce 1946 odešla do zahraničí a vila byla znárodněna. V 50. letech byla přebudována – proměnila se v Dům pionýrů. Je jasné, že se dost změnila. Pionýři potřebují jiné věci než továrníci.
Cože? Vy nevíte, kdo byli pionýři? Původně toto slovo označovalo dobyvatele Divokého západu. Statečné osadníky, kteří dopluli z Evropy do Ameriky, aby zde zkultivovali neobydlené pustiny. Předvoj krásné budoucnosti. V Čechách za socialismu to byla dětská organizace, která měla připravovat děti na budování socialismu a vytlačit skauty.

Zahradu, která patřila k domu, přeťala čtyřproudá silnice – dnešní Gahurova. Ach jo, kam dali projektanti rozum…

V roce 1992 získal vilu v restituci Baťův syn Tomáš Baťa ml. V roce 1997 zahájil rekonstrukci, která si vyžádala milion dolarů (tehdy asi 32 milionů korun). Od května 1998 se stala sídlem Nadace Tomáše Bati. Do zahrady se můžete jít podívat, jsou tam krásné dřevěné sochy. Některé jsou legrační. Třeba pán, co má hlavu strčenou do země.

Všimli jste si písmen na bráně a balkonu? Je to TB. Co by to tak asi mohlo být?

Pokračujeme k mostu, který jsme podcházeli. Vrátíme se přes parkoviště a ulici Výletní. Procházíme kolem řeky Dřevnice a pak ji i překonáme. Je tady sice nepříjemný provoz, ale zase dobře vidíme na areál, kam právě míříme. Cihlami se to v něm jen hemží!

Dřevnice začíná svou tekutou pouť pod Kotáry na svahu jednoho z Hostýnských vrchů v nadmořské výšce asi 550 m. Teče 42 km, v Otrokovicích se vlévá do řeky Moravy. Možná vás bude zajímat původ poněkud zvláštního jména této řeky. V minulosti bývaly na jejím toku často povodně a jako nejúčinnější protiopatření se osvědčilo zpevňování břehů. Dělo se tak zarážením dřevěných kůlů, mezi něž se vplétaly kmínky mladých stromků, a to po celé délce osídlení toku. Později byly kmínky postupně nahrazeny dřevěnými deskami. Podle nich získala řeka název.

Sejdeme k autobusovému nádraží. Míříme přímo k obrovským číslovkám 14|15. Tak se dostaneme k modernímu kulturně-vzdělávacímu centru, které se svým uspořádáním a jedinečností řadí k evropským unikátům.

Sídlí právě v budovách č. 14 a 15, které byly postaveny v letech 1946 až 1949 jako výrobní budovy podle projektu architekta Jiřího Voženílka. Původní předválečné budovy stejných čísel byly zničeny bombardováním za 2. světové války. Tyto dvě bývalé tovární budovy prošly rekonstrukcí. Od roku 2013 zde mají domov Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně (budova 14) a Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně (budova 15).

Muzeum je věnováno třem velkým zlínským tématům: HISTORICKÁ OBUV A PRODUKCE FIRMY BAŤA, FILM a CESTOVATELSTVÍ.
Expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost představuje historii firmy Baťa od jejího založení v roce 1894 až do znárodnění československé části koncernu po druhé světové válce.

Ve sbírce obuvi najdete mimo jiné unikátní kolekce obouvání cizích národů. Představují různé typy obuvi ze všech kontinentů. Asi nejvzácnější je soubor textilních střevíčků z doby čínského císařství, které byly určeny pro dívky se záměrně zdeformovanými chodidly. Zajímavá je kolekce afrických sandálů, velká sbírka obuvi z Indie nebo botky z Osmanské říše. Asi nejpřitažlivějším exponátem jsou však opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které se užívaly ještě v 19. století v centrální Austrálii ke krvavým rituálním obřadům.

Výstava o historii zlínského filmu představuje světoznámé tvůrce animovaného filmu Hermínu Týrlovou a Karla Zemana. Také vysvětluje vznik dětského filmového festivalu ve Zlíně. Právě ve Zlíně se natáčely filmy Terezu bych kvůli žádné holce neopustil, Kopretiny pro zámeckou paní, Cesta do pravěku, Ferda Mravenec, Příběhy brouka Pytlíka. V ateliérech vznikly večerníčky Pat a Mat, Bob a Bobek, Krysáci atd.

Kupodivu také výstavní část věnovaná cestovatelům má k firmě Baťa poměrně blízko. Málokdo asi ví, že Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vyjížděli na první cestu jako obchodní zástupci. Přesně jako předváleční Baťovci. Navíc se oba do Zlína přestěhovali. Zikmundova vila sousedí s vilou Jiřího Hanzelky a oba domy jsou podle architektů unikátními příklady vil poloviny minulého století. Zikmundova vila je od roku 2000 na seznamu nemovitých kulturních památek.  

Prohlédněte si, co vás baví, potom se vydáme k mrakodrapu. Komentovanou prohlídku a vstupenky do pojízdné kanceláře koupíte pouze v Muzeu jihovýchodní Moravy, tak na to nezapomeňte. Do budovy jako takové se lze podívat i zdarma, stejně jako vyjet výtahem na vyhlídkovou terasu.

K mrakodrapu se dostanete ulicí Dvacátou. Propátrejte prostě očima okolí, a jak uvidíte nejvyšší budovu, namiřte si to k ní.

Baťův mrakodrap nabízí rekonstruované expozice ve 2. a 8. etáži. (Etáž je jiný výraz pro patro.) Zcela nově je možné projít celou vyhlídkovou terasu v šestnáctém patře a tvoří tak prohlídkový okruh, což se podařilo díky zprůchodnění bývalé šatny vedle zasedací místnosti zastupitelstva. Zpřístupnil se tak i pohled do strojovny vozíku na údržbu fasády, tzv. kočky, která je rovněž technickou zajímavostí. Vyhlídku z terasy zdokonalilo několik dalekohledů. Vypadají stejně jako na amerických mrakodrapech. Došlo k tomu v návaznosti na téma nové expozice Amerika ve Zlíně.
Asi nejzajímavějším prvkem je však model města Zlína. Výtvarné dílo z litého bronzu znázorňuje podobu města ve 40. letech minulého století, tedy ve vrcholném baťovském období. Na délku měří pět a na šířku přes dva metry. Váží více než půl tuny. Model vznikl podle dobových leteckých map.

Správní budova číslo 21 se 16 patry byla dokončená roku 1938 podle projektu V. Karfíka. Stala se jednou z prvních výškových staveb v Evropě. S výškou 77,5 metru byla ve střední Evropě dokonce úplně nejvyšší. I když teď nevypadá, že by byla nějaká obří, věřte, že před 90 lety to byl úplný výškový zázrak.

Raritou, kterou jinde v Česku nespatříte, je výtahová kabina o rozměrech 6 x 6 metrů, která zároveň sloužila jako šéfovská kancelář. Nechyběly ani umyvadlo s teplou vodou či klimatizace.

Jestlipak víte, která je nejvyšší budova na světě dneska?

Již od roku 2009 drží s 828 metry prvenství dubajská Burdž Chalífa. Víte, v jakém státě? Ve Spojených arabských emirátech.

Tipnete si, kolik má pater? Zkuste každý… Pak porovnáme, kdo je vítěz. Tři, dva, jedna… 163 pater!

To znamená, že je téměř 10× vyšší než zlínský mrakodrap.

Jižně od mrakodrapu se rozkládá městská čtvrť Letná. Opět jde o dílo architekta Jana Kotěry, který vypracoval plán stavby první dělnické kolonie pro firmu Baťa. Baťovské domky stojí ve společné zeleni, pozemky nejsou odděleny ploty. Zahrady nenásilně přecházejí do volné přírody. Další kolonie se nacházejí ve čtvrtích Podvesná, Zálešná, Lesní čtvrť, Díly a Nad Ovčírnou.
Domky se zahrádkou a typickou fasádou z neomítnutých cihel byly domovem dělníků pracujících v Baťových závodech. Baťa chtěl, aby se jeho zaměstnanci nevyčerpávali dojížděním. Zajistil jim ubytování co nejblíže továrny. Na tu dobu – ale vlastně i na dnešní – šlo o luxusní bydlení. Spolu s vysokými platy byly právě domky hlavní příčinou přílivu pracovních sil a rozkvětu Zlína. V moderní zástavbě nechyběly ani školy, školky a další služby. První domky byly postaveny již v roce 1912. Celkem jich vyrostlo přes dva tisíce. Nyní jsou unikátní památkou, která nemá ve světě obdoby. Slouží majitelům již více než 80 let. Překonaly tak předpovědi, že vydrží jen třicet až padesát let.

Mrakodrap obejdeme tak, abyste viděli na velkou číslici 21 před vchodem, a vrátíme se jakoby zpátky do centra. Narazíme na podchod, který nás odvede do Univerzitního parku. Už ho vidíte?

Až podejdete rušnou třídu, uvidíte sochu… Čípak je?

Nestojí zde sám. Zjistěte druhé jméno pána, který stojí za Tomášem. Je napsané na boku pomníku.

5. Opište druhé jméno.

Kolem čítárny přicházíme k fakultě. Hádejte, čí socha nás pro změnu vítá tady?

Možná by Vás jako malé školáky mohlo zajímat, že Zlín je také univerzitním městem. Fakulta, u které teď stojíte, je jen jednou z mnoha budov moderní Univerzity Tomáše Bati. Se jménem Tomáše Bati je ve Zlíně spojeno prostě všechno  Na další z univerzitních budov při tomto výletě určitě ještě narazíte. A kdo ví, třeba se pro tuto univerzitu jednou rozhodnete a budete tady studovat.

A teď to bude trošku složité. Každopádně půjdete do kopce. A to tak, že se propletete kolem trolejbusů a parkoviště až do ulice Březnická. Potom se vydáte ulicí nad Ovčírnou IV ke Karfíkově vile. Konečně je čas alespoň stručně povyprávět o osudech muže, kterému je věnován tento výlet. Kdo si vzpomene, jak se jmenuje?

Nejprve ale zjistěte, jak se jmenuje zvíře, které má ve znaku zdejší hokejový klub. Uvidíte ho v místech, kde budete přecházet ulici Březnickou.

6. Napište zvíře.

Československý podnikatel, tvůrce světového obuvnického impéria, byl jedním z největších podnikatelů své doby. Ovlivnil řadu ekonomů, svými aktivitami a talentem zvyšoval úroveň podnikání v Československu a nízkými cenami změnil spotřební průmysl. Jméno Tomáše Bati je nesmazatelně spjato s městem Zlínem. Narodil se zde 3. 4. 1876 v Dlouhé ulici do ševcovské rodiny. V otcově dílně v Uherském Hradišti, kam se rodina přestěhovala, získal potřebné znalosti o řemesle a obchodě. V roce 1894 se s bratrem Antonínem a sestrou Annou nechali vyplatit z otcova rodinného podniku a ve Zlíně založili obuvnickou živnost. Firma prošla několika krizemi, ale v roce 1897 – zbavena všech dluhů – se začala rozrůstat. Stoupal počet zaměstnanců, rostly tovární haly. Po půlročním pobytu v Americe Tomáš rodinný podnik dále rozšiřoval a v jeho vedení uplatňoval americký styl managementu. S rostoucí produkcí stoupala potřeba dalších pracovníků, proto byla zahájena výstavba tzv. baťovských domků.
O těch jsme mluvili před chvílí.
Během celoživotního působení zavedl Tomáš Baťa mnoho originálních metod řízení výroby i obchodu. Jeho aktivity ve funkci starosty Zlína zásadně ovlivnily podobu města i způsob života v něm. Založil školu a nemocnici, prosazoval projekty dálkové železnice, veškeré dopravy a soustavy komunikací v rámci regionu i celé naší země, typickým příkladem je třeba nedaleký Baťův kanál.

Tomáš Baťa zahynul ve svém osobním letadle Junkers F13, když cestoval do městečka Möhlin ve Švýcarsku na otevření nové pobočky. Zřítil se v husté mlze téměř ihned po vzletu z letiště v Otrokovicích. Jeho smrt přišla jako blesk z čistého nebe. Bylo mu 56 let.
Maketa zříceného letadla se nachází ve zlínském Památníku Tomáše Bati, kam dojdeme asi za 15 minut.

Tomáš Baťa byl ženat s dcerou správce vídeňské dvorní bibliotéky Marií Menčíkovou, s níž měl jediného syna Tomáše, který po smrti otce podnik zdědil. Mezníkem v životě Marie Baťové byl rok 1939. Schylovalo se k válce. Za synovy pomoci se jí podařilo odcestovat do zámoří, kde už Tomáš Baťa junior budoval úspěšné firmy. Nepobyla tam dlouho. I když to bylo docela riskantní, vrátila se do protektorátu. Firmě ve Zlíně hrozilo, že ji Němci obsadí a bude jim zcela podřízena výroba. Samostatnost podniku sice zůstala zachována, ale nebylo to jednoduché. Velkou zásluhu na dobrém chodu mělo schopné vedení, které tu pracovalo už od dob Tomáše Bati. A samozřejmě Marie Baťová jako hlavní akcionářka. Těžkou úlohu zvládala díky perfektní němčině i své nekonfliktní povaze. Musela jednat s úředníky, které Němci do vedení firmy dosadili. Po válce očekávala, že konečně nastanou klidné časy. Zmýlila se. Firma Baťa byla znárodněna mezi prvními. Bylo jasné, že není na co čekat. Syn jí sehnal pas a Marie za dramatických okolností tajně odletěla do Kanady. Ve Zlíně nechala veškerý majetek. Zemřela v roce 1954 v jednašedesáti letech v New Yorku. Tam byla také pochována. Teprve po revoluci byly její ostatky převezeny do Zlína, kde odpočívá na Lesním hřbitově vedle svého manžela.

Syn Tomáš, kterého oslovovali Tomíku, v kanadském exilu vybudoval nový baťovský podnik. Pobyt v cizině a punc „úspěšného kapitalisty“ ale znamenaly, že se do rodné země po válce nevrátil. Po roce 1948 se jméno Baťa socialistickému režimu nehodilo. Zlín se změnil na Gottwaldov, firma Baťa na Svit a Tomáš Baťa mladší pokračoval v kariéře už jen na Západě. Teprve po listopadu 1989 mohlo Baťovo jméno opět zaznít naplno. Tomáš junior přijel do vlasti v prosinci 1989, ani ne měsíc po revoluci. Jeho první cesta směřovala do Zlína. Na náměstí jej bouřlivě přivítaly desítky tisíc lidí. Pro Tomáše Baťu juniora, jak později řekl, to byl jeden z nejpůsobivějších zážitků jeho života. I když mu v té době bylo už 75 let, vrhl se do obnovy firmy Baťa v Československu. „Své zemi“ pomohl vyjednat vstup do OECD, založil nadaci, pomáhal zlínské Univerzitě Tomáše Bati, která nese jméno jeho otce. Zemřel na podzim 2008 v kanadském Torontu. Bylo mu 93 let.

V současnosti má firma Baťa na pět tisíc prodejen v 60 zemích světa a obslouží milion lidí za den. Ročně prodá na 280 milionů párů bot, které vyrábí 25 závodů ve 20 zemích světa.

Když jsme u těch bot, jak se jmenoval pohádkový švec z Jičína, ze kterého se stal loupežník v lese Řáholci?

7. Jak se jmenoval švec?

Ulice Nad Ovčírnou V nás přivede nejprve k budově policie, kde odbočíme do ulice Nad Ovčírnou VI ke Karfíkově vile (č. p. 629).
V typickém baťovském stylu si ji navrhl sám majitel architekt Vladimír Karfík. Dům má dvě úrovně. V přízemní části se nacházejí hala, obývací pokoj a kuchyně, ve zvýšené jsou tři ložnice s koupelnou. Úsporností i vnější podobou je vila podobná typické baťovské zástavbě, ale její prostorové řešení, velká americká okna a propojení se zahradou odkazují na architektovu americkou praxi. Vladimír Karfík tu žil s rodinou od dokončení stavby v roce 1935 až do roku 1946, kdy po konfliktu s komunistickým vedením znárodněného podniku odešel do Bratislavy.

Vrátíme se o kousek k policejní budově a vyrazíme rovně k Památníku Tomáše Bati.

Ve své době byl nejelegantnějším výtvorem městského i baťovského architekta F. L. Gahury ve Zlíně.

Zase ten Gahura! Kdo si vzpomene, co navrhl? Že by radnici?

Budova na vrcholu náměstí T. G. Masaryka nabízí krásný výhled na město. Každý den bývá památník ve večerních hodinách nasvícen. Výstavba památníku byla zahájena v roce 1933. Železobetonový skelet Gahura zkombinoval se skleněnou výplní, vnitřní halový prostor rozčlenil pouze sloupy a doplnil jednoramenným schodištěm. Dosáhl tak mimořádné čistoty prostoru. V roce 1954 byl památník přestaven akademickým architektem J. Stašou v Dům umění. Při obnově do původní podoby stavbaři odstranili všechno, co nepřipomíná 30. léta minulého století. Obnažili konstrukci a dali jí nový skleněný kabát. Opět připomíná skleněný krystal. Uvnitř najdete zmiňovanou maketu letadla Junkers F13, v němž Tomáš Baťa tragicky zahynul.

Po pravé straně náměstí nyní jdeme směrem ke Štefánikově ulici. Mineme krásnou vrbu… Kdo první najde Lavičku V. H. ?

8. Napište křestní jméno bývalého pana prezidenta.

Budování těchto laviček je celosvětovým projektem. Jeho hlavním záměrem je vytvoření míst, které mohou přispět k setkávání a debatám o ideálech a životních postojích Václava Havla. Jinými slovy: Můžete si tu sednout a popovídat si. Pokud možno slušně a chytře.

Napravo nyní vidíme obrovské a architektonicky zajímavé budovy – Kulturní a univerzitní centrum Zlín. Vidíte, zase ta univerzita Představte si, že při stavbě Kongresového centra Zlín (to je ta budova s růžky na střeše), se jeho autorka, zlínská rodačka a světoznámá architektka Eva Jiřičná, inspirovala přírodou. Kdybyste viděli Kongresové centrum Zlín z vrchu, třeba z letadla, uviděli byste rostlinu, tzv. Rozsivku. Zkuste si ji s rodiči najít na internetu a uvidíte, jak tato budova vypadá z výšky. Jak se vám líbí? Nám moc!

A teď už se pomalu blížíme k cíli. Přejdeme Štefánikovu ulici a parkem Komenského míříme ke kostelu, v jehož blízkosti parkujeme.

Je nám jasné, že v parku dojde ke „zdrženíčku“. Dětská hřiště jsou zde překrásná! Nebo se pleteme? :)

Až si pohrajeme, ulicí Sadová dojdeme k zadní části kostela, kde na nás čeká poslední písmenko do tajenky.

9. Opište latinské slovo nad obchůdkem.

Původní zlínský kostel sv. Filipa a Jakuba byl postaven v letech 1390 až 1420. Býval u něj nejstarší zlínský hřbitov, na kterém se pochovávalo až do poloviny 18. století. Kostel prošel mnoha opravami. V druhé polovině 16. století byl rozšířen, z původního zůstala jen gotická klenba v presbytáři. Věž stojící vedle kostela byla zvýšena a s kostelem spojena malým klenutým obloukem. Ve věži byly tři zvony. K podstatným změnám došlo na počátku 19. století. V roce 1800 začala zásadní přestavba. Došlo ke změně orientace chrámu z východní na jižní. Díky tomu mohla být rozšířena loď. Tím se věž dostala do středu předního průčelí chrámu. Obvykle bývá na druhém konci kostelů, co nejdále od vchodu…

Vidíte?

Při velkém požáru ve Zlíně 19. července 1819 kromě domů na náměstí vyhořel i kostel a farní budova s tehdejšími hospodářskými staveními. Než se provedlo nouzové zastřešení, sloužily se mše svaté za pěkného počasí na náměstí před sochou sv. Floriána. Místo zvonění se ráno bubnovalo.

Copak na vás kouká z tajenky? To se dalo čekat! Tak hezky šupky dupky s vyluštěným slovem do informačního centra, kde za něj dostanete malý dáreček. Nezapomeňte poděkovat, protože díky Magistrátu města Zlína máte tento výlet zdarma! :)

​Doufáme, že se vám výlet s tajenkou líbil, přejeme šťastnou cestu a těšíme se zase někdy na našich tajenkových trasách na viděnou! :)

Tip na závěr:

Jen 15 minut jízdy autem z centra města Zlína – 14 km směrem na Holešov – na vás čeká moc hezká Zoo Zlín s pohádkovým zámkem Lešná. Zoo patří k nejnavštěvovanějším a také nejkrásnějším zahradám republiky. Zvířata tu žijí ve zdařilé napodobenině původního prostředí. Ptáci ve voliérách, které připomínají jejich domovinu, savci v přírodních expozicích. Za jediný den procestujete Afriku, Asii, Austrálii a Jižní Ameriku a seznámíte se s 226 druhy zvířat. K největším atraktivitám zoo patří bezesporu Zátoka rejnoků, kde si můžete rejnoky pohladit anebo je i nakrmit či průchod nádhernou japonskou zahradou Mu-Shin. V tropické hale Yucatan mezi faunou a flórou uvidíte vzpomínku na civilizaci Mayů, někdejších obyvatelů Yucatánského poloostrova. Říká se, že Zoo Zlín patří k nejkrásnějším místům Moravy a ne nadarmo patří do TOP 10 nejnavštěvovanějších míst ČR.

Otázky k tajence

1. Opište první slovo z tabulky.

2. Doplňte oděv.

3. Která pastelka ukazuje špičkou k zámku?

4. Opište třetí číslici.

5. Opište druhé jméno.

6. Napište zvíře.

7. Jak se jmenoval švec?

8. Napište křestní jméno pana prezidenta?

9. Opište latinský nápis nad obchůdkem.

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu.