Nákupní batoh je prázdný

Praktické informace

Délka trasy: 4–5 km

Obtížnost: Lehká krásná trasa zámeckou zahradou, lesem, kolem řeky, ale také na hrad do mírného kopce. Výlet není možné jet s kočárkem. Pejskům se líbit bude. :)

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: 150 km ujedete asi tak za 2 hodiny. Pojedete po D11, pak směr Hradec Králové → Kostelec nad Orlicí → Doudleby → Potštejn.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Parkování: Zaparkujte na veřejném parkovišti v ulici Jarníkově nedaleko informačního centra u mostu.

WC: Na zámku, v restauracích i na hradě (TOI TOI neboli kadibudky).

Zámek Potštejn (www.zamekpotstejn.cz) k 1.1.2024

vstupné: prohlídka historických interiérů s výkladem

dospělí: 160 Kč, dítě/důchodce/student: 120 Kč, rodinné vstupné 2 + 2: 580 Kč.

Otvírací doba:
červen a září: pouze víkendy 9.00–16.00
červenec–srpen: denně mimo pondělí 9.00–17.00

Hrad Potštejn (www.potstejn.cz)
vstupné: dospělí: 160 Kč, dítě 50 Kč

Otvírací doba:

duben,květen, červen,září,říjen, listopad	soboty, neděle a svátky 10.00-16.00
červenec + srpen	úterý–neděle, svátky 9.00–17.00

Nejbližší další výlet agentury Velká dobrodružství: Letohrad, Opočno a Dobruška, Lanškroun, Česká Třebová, Litomyšl.

Trasu pro vás prošla Lucie Nachtigallová.

Trasu testovali sourozenci Martina a Barbora z Letohradu.

Postřehy dětí:
Martinka (4 roky): „Nejvíc se mi líbila studna a indiánský tábor!“
Barča (11 let): „Kopec mě nebavil, ale pak jsme hledali poklad. To už bylo lepší!“

Popis výletu

Milí cestovatelé,

zveme vás do městečka Potštejn v podhůří Orlických hor, které proslulo pověstí o pohádkovém pokladu. Spisovatele Aloise Jiráska tato báchorka dokonce inspirovala k napsání známého románu a francouzského hraběte Chamaré zase k tomu, aby v 18. století provrtal kopec štolami jako ementál. Zda poklad někdo našel, se dozvíte, pokud s námi vyrazíte na výlet. Navštívíte s námi krásný zámek, morušovou alej, slavnou studnu a působivou zříceninu kdysi majestátního hradu. Na trase je jeden kopec na cca 20 minut. Kočárky ani kola ho nevyjedou.

Tento výlet vznikl z dotací OZP a je proto pro všechny výletníky ZDARMA!, za což děkujeme.

Dopis dětem

Ahoj, kluci a holky,

dnešní výlet vás provede místy, kde se hodně kopalo, loupilo, slavilo a opravovalo – do půvabné obce Potštejn. Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o Lumpardíky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Jdeme na věc!

Zaparkujte za mostem nedaleko informačního centra v Jarníkově ulici. Rozhlédněte se po turistických značkách a rovnou můžete vyrazit směrem na zámek. Nejprve ale zkuste najít kamennou kachničku u pítka. Kdo ji pohladí po zobáčku, toho na výletě nebudou bolet nohy! :)

Jděte nyní směrem od mostu Jarníkovou a zastavte se až v zatáčce u busty T. G. Masaryka. Jen tak zběžně se ptáme školáků: Kdo to byl? :)

Určitě to víte! Tak vás nebudeme otravovat historií 20. století, ale vrátíme se o pár stovek let dříve.

Podívejte se na krásnou vrbu za hlavou Masaryka a potom stoupejte očima výše, dokud vám pohled nepřistane na hradu. Líbí?

Historie Potštejna začíná ve 13. století, kdy byl – zřejmě za vlády Přemysla Otakara II. – založen hrad. Pozdější zprávy mluví o majiteli panství Mikulášovi, který se pro neshody s Janem Lucemburským stal loupeživým rytířem.

Je mezi vámi nějaký Mikulášek? Taky je to loupeživý rytíř? Nebo spíš jen raubíř…? :)

Mikuláš přepadával kupecké karavany na zdejší obchodní stezce a jeho činy byly natolik závažné, že na něj panovník vyslal trestnou výpravu. Nevedl ji nikdo jiný než syn Jana Lucemburského Karel. Doposud nedobytný hrad roku 1339 dobyl. Mikuláš své sídlo bránil zuby nehty a stálo ho to život. Nezabil ho ale ničí meč, ale věž. Nechápete? Pochopíte ke konci ve výletu.

Další majitelé se často střídali, králové totiž hrad dávali do zástavy kdekomu. Nejslavnější období hradu nadchází rokem 1495, kdy Potštejn kupuje Vilém z Pernštejna a pouští se do mohutné přestavby.

Postava Viléma z Pernštejna nás na našich výletech často provází. Osvícený šlechtic stojí za výstavbou Opatovického kanálu. Více se dozvíte, pokud s námi půjdete na výlet s tajenkou Za hejkaly do Lázní Bohdaneč.

Zastavte se nyní u památného stromu – dubu letního. Je mu více než 250 let! Podívejte se na cedulku u něj.

1. Opište druhé slovo text odzadu.

(první odzadu je STAVU)

Už vidíte zámek? Jdeme k němu!

Dějiny městečka a hradu jsou těsně spjaté. Hrad byl natolik rozlehlý, že zabíral celý kopec, proto hospodářské budovy vznikly dole v městečku. Části původního hradu se dochovaly v dnešním zámku – sklepení pod východní a severní stranou je nejstarší. Silné zdi ukazují, že zde zřejmě stála tvrz a dnešní sklepy byly jejím přízemím. Kdo je objeví? :)

Brankou u zámku vstupte dovnitř, část zahrady je volně přístupná, část je uzavřena kvůli havarijnímu stavu.

V roce 1746 kupuje potštejnské panství za 70 000 zlatých Jan Ludvík Harbuval Chamaré. Nový držitel nutně potřeboval důstojné sídlo. Základem pro stavbu zámku se staly budovy hospodářského dvora. Všechna křídla budov byla výškově sjednocena a završena mansardovou střechou. Kvůli sloupovému vestibulu bylo přestavěno vstupní východní křídlo a v západním vybudován převýšený hlavní sál. Uprostřed jižního křídla vznikla kaple. Vstup byl ozdoben erbem majitele panství, jeho manželky a letopočtem 1749. Vidíte ho? Která zvířátka na něm poznáte?

Projděte kolem zámku tak, abyste ho měli po pravé ruce. Kdo má zájem, může jít na prohlídku.

Rodina Chamaré v polovině 19. století vymírá po meči a dědička panství Alžběta Chamaré se vdává za Prokopa Jana Dobřenského z Dobřenic. Tímto sňatkem přešlo panství do rukou Dobřenských, kteří Potštejn drželi do roku 1945, kdy jim byl veškerý majetek zabaven na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše. V letech 1945–1946 byl zámek pronajímán velvyslanectví Velké Británie, která ho využívala jako rekreační sídlo britského velvyslance.

Také byste chtěli jezdit na zámek na dovolenou? Nebo raději vyrážíte na chatu či pod stan?

Roku 1949 získalo zámek Revoluční odborové hnutí. Konala se tu školení funkcionářů a pracovníků. Zámek byl během této doby hodně poškozen. Původní šlechtické pokoje byly změněny v posluchárny nebo ubytovací místnosti. Nábytek byl z části odvezen do různých depozitářů, z části rozkraden či zničen. ROH působilo na zámku do roku 1989. Bohužel.
Poté se vystřídalo několik soukromých majitelů, ale žádný objekt neudržoval. Situace se změnila až v roce 2004, kdy poničený zámek koupili manželé Nováčkovi a pustili se do oprav. Zámek byl veřejnosti zpřístupněn roku 2006. Současné vybavení zahrnuje původní nábytek (zapůjčený z depozitářů), a především obrazy původních majitelů zámku, které se Nováčkovým podařilo po vlastech českých objevit. Zámek žije, pro návštěvníky organizuje spoustu akcí a kulturních zážitků. Například klasické prohlídky zámeckých interiérů, Bubákov, zábavné prohlídky v barokních kostýmech pro děti i dospělé, noční prohlídky, Pohádkov. Můžete se tu i ubytovat nebo si zamlsat v cukrárně.

Jaký si dáte zákusek? My určitě nějaký šlehačkový! Ale až za odměnu po skončení výletu!

Zámek máte nyní za zády a zámecký park po pravé ruce. Celý ho obejdeme, stojí za to. Jeho skvosty jsou růžová zahrada ve francouzském stylu a také moruše. Snad budete mít štěstí a do zahrady se dostanete…

Do dnešní doby přežily některé stromy, listnaté i jehličnaté. Za zmínku stojí cypřišky, jedlovec kanadský či chvojka klášterská. K nejpozoruhodnějším náleží také liliovník tulipánokvětý nebo kaštanovník jedlý. Park přečkal několik těžkých období, přesto si udržel historický ráz s četnými romantickými zákoutími. V archivních materiálech je z doby první republiky doložena starostlivá péče některých zdejších občanů především o zachování moruší.

Jdeme se na ně podívat!

Víte, co je moruše? Moruše mají více než třítisíciletou historii. Jejích léčivých účinků využívali staří Číňané, v Evropě Řekové a Římané. Dnes je považujeme za superpotravinu. Morušovník pochází z Asie a jeho listy původně sloužily jako potrava larev bource morušového. Oblibu si získal především pro svoje sladké plody, které chutnají i sušené. V Evropě se rozšířil ve středověku. Zasloužil se o to císař Karel Veliký, který nařídil pěstování morušovníku na císařských farmách.

Pokud jste obešli celý park, přejděte nyní před zámkem Jarníkovu ulici. Proti zámku byl na místě původního gotického v letech 1817–1821 vybudován empírový kostel sv. Vavřince. Hlavní oltářní obraz je od Antonína Machka a obraz Ukřižovaného od A. Liebschera.

2. Opište název nad hlavním vchodem.

(pokud slovo obsahuje písmeno CH, napište ho do jednoho políčka)

U kostela najdete hned několik lip. Kolik jich napočítáte? Nám vyšlo číslo 14.

Teď hurá k soše Jana Nepomuckého. O tom píšeme snad na každém výletě, tak si letos proslov o jeho životě odpustíme. Jinak by už naši paní korektorku z Honzíka a jeho pohnutého osudu fakt kleplo. :)

Ale mohli byste alespoň spočítat, kolik má Jan Nepomucký kolem hlavy hvězdiček. A kolik mají ty hvězdičky cípů...? Máme tady někoho, komu je přesně tolik let?

Obejděte nyní kostel tak, že výškovou značku státní nivelace budete mít po pravé ruce. (Kdo ji najde, „šerlokové“? Je vážně maličká!!!) Potom se vydejte ulicí přímo proti vám vzhůru do mírného kopce.

Poté, co jste prošli neskromným množstvím potštejnských pamětihodností, přijde vám jistě vhod krátké posezení na příjemném místě. Nemusí to vždycky být jen v některé z místních osvěžoven. Nabízí se např. velmi romantický plácek zvaný Na Městečku, kam právě míříte.

Jde se o náměstíčko kolem kamenné kašny a sloupu sv. Floriána. Toto místo je vlastně nejstarší částí Potštejna.

Obdivovatelé historických památek zde proto budou nadšeni dvojnásobně. Jednak si mohou odpočinout na jedné z půvabných dřevěných laviček, jednak se u toho můžou kochat výtvory sochařů a kameníků z I. poloviny 19. století. Jen to ochutnávání vody z kašny se už moc nedoporučuje. Ale místní ji prý dodnes používají…

Současná kašna Na Městečku byla postavena v roce 1836 a roku 1888 opravena. Původně k ní z lesní studánky vedlo dřevěné potrubí. V současnosti je nahradilo plastové s měděnou výpustí. Je téměř neuvěřitelné, že se ještě donedávna jednalo o jediný zdroj vody v širokém okolí. Díky tomu se ovšem tato kašna stala známým místem setkávání i centrem společenského života.

Pokud využijete lavičku vedle kašny, bude se přímo před vámi tyčit vysoký sloup z roku 1827 s vrcholovou sochou rakouského mučedníka a patrona hasičů sv. Floriána. Společnost mu dělají sochy apoštolů Petra a Pavla (u paty sloupu) a reliéf, který bývá prezentován jako Sedící Panna Marie s čtoucím si Ježíškem nebo Svatá Anna učící malou Marii (na podstavci).

Oba svatí drží v ruce stejný předmět.

3. Co drží apoštolové v ruce?

Vidíte překrásný strom u studny? Poznáte ho? Ginkgo bilobu (neboli jinan dvoulaločný) objevil německý lékař a botanik Engelbert Kaempfer v roce 1961 v Nagasaki, což je v Japonsku. Obyvatelé Nagasaki jedli jeho ořechy místo dezertu po jídle, aby povzbudili zažívání. Botanik, přestože mu hrozil velmi tvrdý trest, propašoval semínka ginkga do Evropy. V dnešní době je jinan považován za nejrozšířenější přírodní léčivo v Evropě. K léčbě dýchacích onemocnění využívali listy a semena jinanu již staří Číňané a ginkgo je v čínské medicíně hojně užívané i dnes. V Číně je několik jinanů, které jsou starší než 3000 let. V Japonsku je ginkgo symbolem plodnosti, ale také je spojováno s duchovními místy, a proto je můžeme vidět poblíž buddhistických chrámů. Odolnost a schopnost přizpůsobit se podmínkám okolí je u jinanu neuvěřitelná. Přežil dokonce svržení atomové bomby na Hirošimu Zanedlouho se znovu zazelenal a rozkvetl. V Asii se jeho dřevo využívá ke stavbě domů, protože dokonale odolává škůdcům. Na dálném východě využívají kousky dřeva v knihovnách, kde je vkládají mezi listy knih, aby je uchránili od škůdců papíru.

Ginkgo znají dobře čtenáři Foglarovek – jedna ze stínadelských part se jmenovala Uctívači Ginkga.

4. Jak se jmenoval příjmením vedoucí party Rychlých šípů Mirek?

Odpočinkové posezení na náměstíčku Na Městečku je záležitostí nesmírně příjemnou. Navíc se přímo zde nacházejí romantické dřevěné domy a dohlédneme odsud na kostelní věž. Kapličková křížová cesta je odtud, co by kamenem dohodil. I ulice Fabrika, která vznikla v polovině 18. století jako čtvrť potštejnských tkalců.

Během relaxace si můžeme říct, že v lese pod potštejnským hradem se nachází studánka, která zřejmě zásobovala vodou hradní kašnu. Později i tu obecní, zbudovanou na pokyn hraběnky Barbory, manželky Jana Ludvíka Harbuval-Chamaré. Jdeme ji najít. Nebude to snadné. :)

Nejprve sejděte pod velký jinan a najděte malý jinan – jeho „miminko“. Ještě pod ním vede pěšina mezi domy směrem doleva. Máte pocit, že někomu lezete na dvorek, ale nelezete. Že jdete dobře, poznáte podle toho, že budete scházet po schodech a napravo obdivovat schodiště vedoucí přímo do bazénu. :)

Kousek pod schodištěm odbočte doleva. Teď už se neztratíte. Jste na křížové cestě. Vyrazte po ní vzhůru.

V letech 1750 až 1752 byla na hradním nádvoří, jehož směrem nyní míříme, vystavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, ke které byla o dva roky později postavena z městečka křížová cesta. K hradní kapli byly pořádány poutě, které jsou v současné době obnoveny. Křížovou cestu lemují nedávno rekonstruované kapličky s reprodukcemi obrazů a vpravo za bývalou první hradní bránou je kalvárie.

Najděte zastavení číslo 3 a podívejte se na obrázek. Ježíš zde poprvé padá pod křížem.

5. Jakou barvu má oblečení druhého pána zprava?

Stoupáte výš a výš. Už jste u studánky? Voda do ní stéká z hlubokých skalních puklin, v nichž se schraňuje pro okamžik, kdy přijde její čas. Proto studánka nevysychá ani v obdobích sucha a v zimě nezamrzá.

Doprava nyní vede krásná stezka Bendlovka, po které se můžete vydat při cestě zpátky (je to ta kratší varianta). Vede oblíbenými místy skladatele Karla Bendla. Nejděte na stromě dřevěnou tabulku a doplňte Třetí slovo z textu. Bendlovka – Na ……

6. Doplňte slovo.

Nyní vyhledejte modrou turistickou značku a vydejte se po ní vzhůru. Vede opačným směrem než Bendlovka.

Stále následujte křížovou cestu. Protože je to do kopce a sotva popadáme dech, tak na vás s dalším vyprávěním počkáme až na hradě.

Nezapomeňte na rozcestníku odbočit doprava a stále se držet modré.

Před vstupem do areálu stojí za povšimnutí hluboká díra pod vyhlídkou do širého okolí. Jáma pochází z doby Viléma z Pernštejna a sloužila jako studna. Povídá se, že do ní byla kdysi spuštěna kachna, která pak pod kopcem vyplavala na Divokou Orlici. Dnes je otvor z velké části zasypaný, tak nemůžeme pravdivost pověsti ověřit. :)

Podobná pověst je spojena také s hradem Točník, kam rovněž vede jeden z našich výletů s tajenkou.

Hrad Potštejn je jednou z nejrozsáhlejších zřícenin v Čechách. Dnes jej připomínají jen zříceniny, ale dříve patřil k těm významnějším u nás. Od svého vzniku na konci 13. století vystřídal řadu majitelů. Do historie, a především do literatury vstoupil hrabě Harbuval de Chamaré, který dvacet let usilovně hledal na hradě poklad. Neúspěšně. Zato Alois Jirásek našel v jeho příběhu inspiraci k napsání románu Poklad.

Hrad byl ve špatném stavu zhruba od poloviny 18. století. Ve 2. polovině 20. století byl ale zrekonstruován a zpřístupněn. Ve vstupní čtvrté bráně je volně přístupná expozice dokumentující historii stavby. V areálu hradu je kaple sv. Jana Nepomuckého (1766), poslední zastavení křížové cesty Boží hrob (1754) a pamětní deska Jiráskova Pokladu.

Zlato, stříbro a drahé kamení tu údajně schoval loupeživý rytíř Mikuláš ve 14. století. Hrabě ale nakradené bohatství hledal marně. Že bychom také zkusili štěstí? Příběh hledání pokladu byl i zfilmován.

Nyní se dostáváme k hlavnímu vchodu, pokud chcete pokračovat do útrob hradu, musíte zaplatit vstupné a počkat na průvodce. Bohužel se po areálu nesmíte pohybovat sami.

Kdyby vám to časově nevycházelo, povyprávíme vám o vnitřku hradu sami, bez průvodcovy asistence. Na poslední dnešní otázku tak můžete odpovědět i bez úhrady vstupného a kroků navíc.

Pokud se podíváte nad pátou bránu, uvidíte znak rodu Pernštejnů. Vidíte zvíře?

Rodovým heslem Pernštejnů bylo Kdo vytrvá, vítězí. Za erb přijali černou hlavu zubra se zlatou houžví v nozdrách. Pole štítu bylo nejprve stříbrné, od 16. století se zobrazovalo jako zlaté.

Jak se do erbu dostal zubr?

Podle pověsti žil kdysi v jednom moravském hvozdu uhlíř Věňava. Jednou se vracel večer hladový z lesa, ale když dorazil ke svému obydlí, spatřil vylomené dveře a uvnitř jen drobky chleba na stole a na zemi. To se opakovalo i druhý den. Tak se Věňava rozhodl, že ráno do lesa nepůjde, ale skryje se za chalupou a na zloděje si počíhá. Netrvalo dlouho a po chvíli zaslechl dupání a funění. K chalupě přišel z lesa zubr! Než se uhlíř nadál, zubr rohy vylomil dveře. Zatímco si zvíře v chýši pochutnávalo na uhlířově chlebu, přiblížil se pan domácí potichu k chalupě a zastoupil zubrovi cestu. V síňce bylo málo místa, zubr se proto nemohl moc bránit. Věnava využil jeho šoku, lapil ho za hlavu, vytrhl ze dveří houžev a rychle mu ji protáhl nozdrami. Poté ho napadlo, že mohutné zvíře dovede ke králi na hrad. Před panovníkem vytáhl z opasku sekeru a jednou ranou uťal zubrovi hlavu. Vladař byl jeho udatným činem ohromen. Slíbil, že Věnavovi splní jakékoli přání. Uhlíř si za svůj silácký kousek vyžádal svobodu a kus země. A tak se z poddaného stal svobodný pán a král mu udělil i právo užívat v erbu zubří hlavu s houžví v nozdrách.

S divokým zvířetem – konkrétně s kancem – kdysi bojoval také udatný Bivoj. Přinesl divočáka ukázat na tehdejší přemyslovské kněžně.

7. Jak se jmenovala Krokova dcera?

Tato kněžna měla dvě sestry – Tetu a Kazi. Jedna si Bivoje vzala za manžela. Která?

V místě páté brány stála kdysi mohutná věž. To ještě na Potštejně sídlil odbojný rytíř Mikuláš, který se svými kumpány loupil a kradl, kde se dalo a co se dalo. Protože se odmítl podvolit králi, vytáhl na něj kralevic Karel, budoucí nejznámější český král: otec vlasti Karel IV. Vzal si na pomoc celé vojsko. Podkopali věž a odbojný Mikuláš našel v jejích ruinách smrt. Když se stal Karel králem, nechal tu vztyčit bránu, která byla za Pernštejnů přestavěna. Když vzhlížíte k vrcholu, těžko uvěříte, že v 16. století dosahovala trojnásobné výšky.

Do šesté brány je zasazen podivně rýhovaný kámen. Právě tady si páni a rytíři brousili meče, když vcházeli či vycházeli z hradu.

Nejvyššímu místu hradu se příznačně říká „horní nádvoří". Milovníkům středověké architektury se tu bude líbit. Všimnou si zde hned tří slohů: gotiky, renesance a baroka. Zbytky kostela sv. Jana Nepomuckého se navíc mohou pochlubit klasicistním průčelím.

Pokud už jste dosáhli vrcholu, chvilku si odpočiňte. Teď už to bude jen dolů! :)

K povídačkám o pokladu přispěl tajemný latinský nápis vytesaný do kamene na nároží paláce. Jeho historie je skutečně podivná. Pravděpodobně vznikl za doby Jiřího z Poděbrad. Na kameni se píše: Bůh nechť zastraší nepřátele. V 18. století si hrabě Jan Antonín Chamaré, tehdejší majitel panství, nápis vyložil po svém a začal hledat ukrytý poklad. Za tím účelem rozbořil polovinu už tehdy zchátralého hradu. Nic nenašel. Mimochodem, hrabě Chamaré neúspěšně hledal potštejnský poklad asi pětatřicet let. Mimo jiné jej vedly prapodivné šifry vytesané na pozůstatcích středověkých zdí. Jak se později ukázalo, šlo o obyčejné kamenické značky, které byly v gotice velmi oblíbené. Romantici však dosud tvrdí, že dělníci Jana Antonína nakonec na Potštejně našli tajné dveře k pokladu. Byly starobylé a bohatě zdobené. Když se však kdosi odhodlal a chtěl vzít za kliku, objevil se na nich ohnivý nápis: Ještě není čas! Poté se zpoza vrat ozval děsivý řev a úpěnlivý nářek. Kopáči vzali nohy na ramena. Vyděšený hrabě nechal dveře zazdít a na poklad zapomněl. V některé z tajných chodeb, z nichž nejdelší vede až do přes pět kilometrů vzdálených Litic, třeba klenoty odpočívají dodnes.

Pokud poklad najdete, dejte nám vědět. Uvítáme, když se s námi podělíte, abychom si koupili nové trekingové boty na další výlety s tajenkou. :)

Na hradě končí i náš výlet s tajenkou. Nevíme, totiž, kterou možnost sestupu zvolíte.

Z tajenky na vás kouká jedno jméno, které jste dnes slyšeli mnohokrát. S pohádkou ani andělem nic společného nemá. Možná s čertem. :)

Vzpomenete si?

Nyní máte dvě možnosti, jak se vrátit na start výletu. Buď po modré turistické značce ke studánce, odkud budete pokračovat do městečka. Nebo se sice vydáte dolů – opět po modré –, ale zhruba v půlce cesty odbočíte doprava po žluté značce. Přivede vás do „indiánského“ tábořiště, kde vás napojí na zelenou značku, která vás kolem Orlice přivede na start výletu. Je to sice asi o dva kilometry delší trasa, ale je mnohem hezčí. Doporučujeme.

Divoká Orlice vás povede kolem jeskyně a lipovou alejí až ke krásnému dětskému hřišti, kde si můžete pohrát. Řeka Divoká Orlice pramení v Polsku, chvilku tvoří přirozenou hranici mezi našimi zeměmi a u Zemské brány se stáčí do Čech. Svižně tekoucí řeka láká po celém svém toku rybáře a při dostatku vody udělá z výletu dokonalý zážitek. Tok lemují vzrostlé vrby a obrovské olše, jejichž listy nad hladinu romanticky zastiňují. Není to sice dravá řeka, ale střídající se zákruty a občasné balvany v korytě vodáky moc baví. Třeba nějaké potkáte.

Jak se blížíte do cíle, vidíte kolem sebe krásné domky. Na konci 19. století se totiž stal Potštejn oblíbeným letoviskem, v němž trávila letní měsíce řada osobností společenského života. Byli mezi nimi vědci, spisovatelé, hudebníci i politici. Popularitě místa napomohla jeho poloha, příhodné klimatické poměry a dobré dopravní spojení. Hlavním propagátorem Potštejna se stal Jan Urban Jarník, dlouholetý předseda zdejšího Okrašlovacího spolku, který vydatně podporoval i rostoucí zájem o Potštejn. Zřídil zde říční lázně s čítárnou a kulečníkem, dva tenisové kurty, krytý kuželník a na promenádě Pod lipami vystavěl jubilejní pavilon. Řada osobností si zde do konce století vystavěla vily, které doposud výrazně ovlivňují vzhled některých částí obce. Kulturní program hostům zajišťovaly pravidelné koncerty a divadelní představení. Z dlouhé řady jmen potštejnských hostů lze zmínit Tomáše Garrigua Masaryka, spisovatele J. V. Sládka, Jaroslava Vrchlického a hudebního skladatele Bendla. V období první republiky zájem o Potštejn sice polevil, ale obec si nadále zachovávala charakter letoviska.

My vám děkujeme, že jste s námi prošli výlet s tajenkou. Doufáme, že se vám líbil. Těšíme se, že se zase někdy na cestách potkáme. Přejeme šťastnou cestu domů!

Tento výlet vznikl z dotací OZP, a je proto pro všechny výletníky ZDARMA!, za což děkujeme.

Otázky k tajence

1. Opište druhé slovo text odzadu.

2. Opište název nad hlavním vchodem.

3. Co drží apoštolové v ruce?

4. Jak se jmenoval příjmením Mirek?

5. Jakou barvu má oblečení druhého pána zprava?

6. Doplňte slovo.

7. Jak se jmenovala Krokova dcera?

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu.