Nákupní batoh je prázdný

Praktické informace

Délka trasy: 6 km

Obtížnost: Lehká trasa vedoucí z velké části po rovince kolem památek města a pak lesní cestou kolem zatopených žulových lomů okruhem zpátky. Výlet není možné jet s kočárkem (lesní cesta s kořeny). Pejsky vzít můžete (do hradu je však nepustí). Výlet projdete volným tempem za necelé dvě hodinky.

Vzdálenost od Prahy a jak se na výlet dostat: 130 km ujedete za necelé dvě hodiny. Pojedete po D1 směr Brno a zhruba na 90. kilometru odbočíte do Humpolce → Čejov → Kejžlice → Lipnice.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Parkování: Zaparkujte na parkovišti před Městským úřadem – jednorázově zaplatíte 50 Kč.

Hrad Lipnice nad Sázavou (www.hrad-lipnice.cz)

Vstupné: Dospělí – 160 Kč, snížené vstupné  – 130 Kč,

​​Otvírací doba:

​duben: soboty, neděle a svátky 10:00–15:00

​září a říjen: soboty, neděle a svátky 9:00–15:00

​květen, červen: denně mimo pondělí 10:00–15:00

​červenec a srpen: denně mimo pondělí 9:00–17:00

WC: Oficiální veřejné toalety jsou na hradě.

Možnost občerstvení: Na trase je několik restaurací.

Nejbližší další výlet agentury Velká dobrodružství: Žďár nad Sázavou, Pelhřimov, Jihlava, Třešť, Telč, Humpolec.

Trasu pro vás prošla: Lucie Nachtigallová.

Výlet testovali sourozenci Alžběta, Viktorie a František z Prahy.
Bětuška (13 let): „Tak obrovské ucho jsem nikdy neviděla, musela jsem k němu slézt po skále. Kousek od něj byla také ve skále vytesaná prdelka.“
Viki (14 let): „Hrad Lipnice vypadá moc krásně, ale bydlet bych v něm nechtěla. To spíše někde u lomů, aby se v nich náš pes mohl koupat.“

Popis výletu

Milí cestovatelé,

pojďte s námi navštívit jeden z nejmohutnějších a nejkrásnějších českých šlechtických hradů – Lipnici na Vysočině. Součástí jeho prohlídky jsou jedinečné výhledy do okolní krajiny, zejména z ochozu věže Samson. Natáčely se zde pohádky Čert ví proč, Ať žijí rytíři a nově také Princezna zakletá v čase!

Cesta od hradu vede kolem úžasných sochařských děl ve stěnách zatopených žulových lomů. Uvidíte obří ucho, ústa a „zlatý voči“. Krátká a mimořádně atraktivní trasa bude bavit úplně každého! :)

Tento výlet vznikl z dotací OZP, a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Dopis dětem

Ahoj, kluci a holky, zveme vás na místo, kde se natáčela Princezna zakletá v čase, jedna z nejnovějších pohádek. Je plná tajemna, kouzel a magie a odehrává se mimo jiné v žulových lomech nedaleko Lipnice nad Sázavou na Vysočině.

Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o Lumpardíky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Vyrážíme na výlet!

Zaparkujte na parkovišti a rozhlédněte se. Putování odstartujeme na náměstí u městského úřadu. Zde na vás také čeká první otázka.

Najděte znak města. Na modrém štítě zde stojí dvě stříbrné čtyřhranné věže z kvádrů. Na hradbě dole vidíte štítek s černými ostrvemi (to je osekaný strom) pánů z Lipé.

1. Jakou barvu má štítek?

Naproti městskému úřadu stojí památkově chráněná socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem roku 1700. Jan Nepomucký je zde jako vždy zobrazen s křížem v náručí. Na podstavci se nachází dvojice erbů. A nad nimi je znak královské moci. Copak to je?

O kousek dál uvidíte Pannu Marii, které tak trošku padají do obličeje hvězdičky.

Vidíte pod ní šipku, která vypadá malinko jako had?

Na začátku našeho putování se nejprve podíváme na hrad. Dostaneme se k němu po naučné stezce, a to tak, že půjdeme do kopce a na náměstíčku se vydáme doleva.

Na náměstí v Lipnici před budovou pošty stojí pomník z roku 1919. Je věnován památce mistra Jana Husa a je na něm letopočet 1415. Proč asi? Kdo ví? Svou roli v tom mají oheň a Kostnice…

2. Opište druhé slovo na pomníku.

Stoupáte do mírného kopce. Milovníci díla spisovatele Jaroslava Haška by měli navštívit dům č. p. 185, který nyní vidíte před sebou. Nachází se v něm malá expozice, která vás seznámí s životem a dílem tohoto oblíbeného autora. Na nedalekém hřbitově můžete položit kytičku u jeho hrobu. V Lipnici nad Sázavou prožil J. Hašek poslední léta života. V roce 1921 ho sem přivedl jeho přítel akademický malíř Jaroslav Panuška, který později žil a tvořil v blízkém Kochánově. Jak k setkání došlo?

Přítele Jaroslava Panušku Hašek potkal cestou do hospody v Praze na Těšnově. Nechal si od hospodského natočit dobrou míru, aby nespadla pěna, jak hlásá pamětní deska na světelském nádraží, s tím, že se hned vrátí. Jenže nevrátil. Ani pro natočené pivo, ani do hlavního města. S Panuškou totiž sedli na vlak a odfrčeli do Lipnice, kde se Hašek usadil. Tehdy už byl vážně nemocný a tížila ho obezita. Nejprve bydlel v hospodě U České koruny. Poté si pod hradem koupil malý, ale poměrně drahý domek. Dnes je v něm Památník Jaroslava Haška. Na Lipnici se Haškovi líbilo. Zamiloval si hospůdku i hrad, kde jednu chvíli provázel. Na Lipnici rovněž napsal Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, své nejznámější dílo. Zpočátku psal sám, později už ale kvůli nemoci dokázal text jen diktovat. Zemřel počátkem ledna 1923, tedy jen necelý rok a půl po příchodu na Vysočinu.

Znáte knížku Osudy dobrého vojáka Švejka? Vy asi ne, ale rodiče ji zřejmě museli v rámci povinné četby přelouskat. A že jde o setsakra tlustý oříšek! Je to sice jedna z nejpřekládanějších českých knížek, ale pokud si autorka tohoto textu může dovolit osobní hodnocení, příliš nechápe, proč tomu tak je. Nesjpíš na rozdíl od většiny světové populace „švejkování“ prostě nemá v krvi. :(

Před památníkem je lavička a za ní sedí Jaroslav Hašek se Švejkem po boku. Nakreslení, jak je viděl Josef Lada, a zvětšení do nadživotní velikosti.

Vidíte kalamář s inkoustem? Víte, co je kalamář? Je to nádobka na inkoust, do které se namáčelo pero, kterým se pak psalo. Úplně nejdřív se ovšem psalo seříznutým husím brkem. Pak ale nejspíš začaly husy protestovat proti oškubávání, a tak brk nahradil kovový hrot, takzvané perko. Dávalo se do násadky, kterou vidíte v Jaroušově pravici. Vaše babičky si to budou pamatovat, ještě tak psaly ve škole… No, možná spíše prababičky. :) Označení pero pro psací potřebu ale přežilo.

Kolik vidíte dýmek?

3. Kolik očí je vidět Švejkovi?

V domku je zřízen památník s expozicí vztahující se ke spisovatelově životu a dílu. K vidění jsou novinové výstřižky, knihy a autorovy osobní věci. Hostinec U České koruny je v provozu díky panu Ing. Richardu Haškovi, vnukovi spisovatele. Bývá tam narváno.

Pokračujeme po šipkách směrem k hradu. Nejprve rovně, pak doleva po schodech nahoru. Pejskové do hradu nesmí. :(

Vidíte obří strom u schodů? Poznáte ho? Je opadavý, nebo neopadavý? :)

Jeden z nejmohutnějších českých šlechtických hradů vás zve na prohlídku monumentální architektury, hradních expozic, vyhlídky, gotické kaple a rozsáhlých sklepení s bývalou hodovní síní Jindřicha z Lipé. Byl založený na počátku 14. století (1310) mocným rodem pánů z Lichtenburka a na počátku 16. století za Trčků z Lípy přestavěn v honosné pozdně gotické sídlo. Ve 2. polovině 16. století byl renesančně upraven. V roce 1645 ho obsadili Švédové, kteří jej zpustošili a v roce 1648 na základě mírových dohod Vestfálského míru opustili. Obyvatelný zůstal pouze starý palác, částečně věž Samson. Obydlen byl až do roku 1869, kdy vyhořel. Poté už jen pustl. Po roce 1918 byl opravován a částečně zrekonstruován.

Necháme na vás, zda se vydáte na prohlídku nebo ne. Každopádně se po prohlídce vraťte pod stavbu stejnou cestou dolů a pokračujte stejným směrem, kterým jste šli, až k budově mateřské školy. I odsud je krásný výhled na hradní zeď. Hlavně aby vám shora něco nespadlo na hlavu. Třeba něco z prevétu, lidově řečeno výsernice neboli středověkého záchodu.

Jak výsernice či prevíty fungovaly? To si vám, milé děti, šel rytíř ulevit na záchod, což byl výklenek „nalepený“ zvenku na zdi, který měl v podlaze díru. A tou dírou všechno, čemu se teď smějete, padalo do hradního příkopu. To musel být panečku smrádek! Aby exkrementy nebyly u pat sídel příliš viditelné a cítitelné, stavitelé se snažili umisťovat prevéty tak, aby ústily do příkopů za hradbami.

Dnes už se tady nic podobného neděje, ale raději se pod arkýři přece jenom moc nezdržujte.

Pro středověké hrady jsou tato záchodová zařízení typická. Většinou vypadala jako dřevěné kadibudky připevněné na kamenných zdech sídla. Sedátko s otvorem bývalo v budce umístěno, co nejdále od zdi, aby mohly výkaly volně padat dolů, aniž by potřísnily stavbu. Prkénko žádné, jen otvor v dřevěné či kamenné desce. Nejstarší u nás se zachoval na Přimdě, která pochází z první poloviny 12. století.

4. Poznáte, jak se jmenuje rostlina, která se plazí po zdi?

(Poradíme, že začíná na B, vyrábějí se z ní třeba kapky proti kašli. Do tajenky ji napište bez čárek a háčků.)

Za mateřskou školou odbočíte doleva, a než dojdete na rozcestí pod kopcem, kde budete hledat na značkách „části hlavy“, řekneme si jednu pověst. Tento starobylý hrad totiž obestírá mnoho legend, přičemž některé z nich mají skutečně reálný původ.

Za Čeňka z Vartenberka zde došlo k tragické události. Jeho manželka Kateřina z Landštejna se zamilovala do Jindřicha z Dubé, majitele nedalekého hradu Orlíka nad Humpolcem. Když jí choť na nevěru přišel, nechal soka v lásce zavraždit a jeho tělo zazdil do výklenku v hradní kapli. Aby mu tam nebylo smutno, zazdil s nebožtíkem i nevěrnou Kateřinu. Že se nejednalo o pouhou legendu, se zjistilo při barokních úpravách kaple. Skutečně tu byl objeven výklenek se dvěma kostrami. Ostatky byly pohřbeny, ovšem vnímavější lidé dodnes rozpoznají, o který z mnoha výklenků v kapli jde. Sálá z něj negativní energie.

Kdesi v hradním komplexu je prý zazděná ještě jedna záletná Kateřina. Tentokrát ze Šelmberka. Manželka Mikuláše Trčky z Lípy. Její kostřičku sice ještě nikdo neobjevil, ale písemný protest Šelmberků adresovaný Zemskému sněmu je důkazem, že nejde o smyšlenou událost. Sněm se ostatně usnesl, že měl pan manžel k hrůznému trestu plné právo...

Jestli jsou s námi nějaké Kateřiny, Kačky, Katky, Káti či Kačenky, ať si vezmou ponaučení. Pozor na manžely, zazdí je jedna dvě.

Ještěže dnešní soudy fungují o něco lépe. To by bylo zazděných! :) A nejen Kateřin.

Na křižovatce cest se vydejte doprava a pomaličku hledejte obrázky ucha, oka a úst. Každý má jinou barvu. My se nejprve vydáme po červené značce. Co tedy budeme hledat?

5. Kterou část hlavy hledáme?

Vidíte krmítko pro ptáčky, které vypadá jako domeček?

Minete občerstvení V Panské voboře, kde se z fotek a textů dozvíte, jak kamenné výtvory vznikly, a naposledy se občerstvíte. Pak už vás lesní pěšina vede do mírného kopce. Jdeme po červené značce.

Oblíbený turistický cíl Lipnice nad Sázavou už dnes návštěvníkům nenabízí jen hrad a Jaroslava Haška, ale i zajímavou práci mladých sochařů a kameníků v okolních zatopených žulových lomech. Do jejich „průčelních“ skal umělci vytesali reliéfy Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči. Tyto sochařské výtvory tak tvoří triptych tzv. Národního památníku odposlechu, který má připomínat nedávné období, kdy se vždycky našel někdo, kdo něco uslyšel nebo uviděl a na správném místě se o tom potom pěkně rozpovídal. Za autora reliéfů je oficiálně považován sochař Radomír Dvořák z Havlíčkova Brodu.

Už vidíte lom? A pusinku? Můžete se dostat až k ní, ale opatrně. Klouže to! :)

Nejprve však najděte na této straně lomu na stromě nápis Český rybářský svaz.

6. Opište předposlední slovo.

Svým názvem i tématem je trojdílo volně inspirováno reliéfem Bocca della Veritá (ÚSTA PRAVDY) v předsíni římského kostela Santa Maria in Cosmedin. Dle pověsti museli podezřelí z krádeže do kamenných úst vsunout paži až po loket. Když ruku zase vytáhli celou, znamenalo to, že soud pravil: NEVINEN. Když usoudil, že jsou VINNI, kat na druhé straně plastiky jim zlodějskou končetinu rovnou usekl. Poněkud drsná forma překvapení. Turistům, pro které je tento (snad Jupiterův) obličej slavnou atrakcí, podobné nebezpečí samozřejmě nehrozí.

Do lipnických Úst můžete vsunout ručku také, avšak zcela bez následků. A to i v případě drobných či větších prohřešků proti pravdomluvnosti. :)

Víte, čím koušeme jídlo? Jsou to zuby.

7. Jak se zuby řeknou jinak?

(Pokud je ve slově písmenko CH, napište ho do dvou políček.)

Od lomu s názvem Dvojka se nyní přesuneme k lomu s názvem Jednička. :)

Musíte se vrátit na rozcestí a vypravit se směr Ucho po modré značce. Je to jen 500 metrů.

Věděli jste, že lomy v Lipnici nad Sázavou zažily svou filmovou premiéru teprve v roce 2019?

Pro natáčení nové pohádky Princezna zakletá v čase si je vybral padesátičlenný filmový štáb. Točilo se hned ve čtyřech lomech. U Zlatých očí, Úst pravdy, Bretschneiderova ucha a v lomu u České tábornické unie. V posledním se uskutečnil a zaznamenal skok do vody z devítimetrové výšky. Tak už víte, co si pustit, až dorazíte domů. :)

Která pohádka je vaše nejmilejší?

V jedné pohádce pro dospělé hrálo důležitou roli „babské ucho“. Díky němu mohla mladá dívka na koštěti zůstat ve světě lidí.

8. Jak se jmenovala čarodějnice?

Nejstarším skalním reliéfem v oblasti je Bretschneiderovo ucho, které bylo dokončeno v létě roku 2005. Název dostalo podle známé postavy tajného policisty z Haškova románu o Švejkovi. Jedná se o reliéf tři metry vysokého ušního boltce, jehož předlohou byl údajně sádrový model ucha, který visel v hostinci U České koruny. Tím se nám kruh uzavírá, protože tento podnik provozuje vnuk slavného spisovatele Richard, který se stal mecenášem památníku. Ve skutečnosti se však prý autor nechal inspirovat středověkým odposlouchávacím zařízením zvaným Dionýsovo ucho. Reliéf má symbolizovat špiclování, tedy tradičně oblíbené hobby Čechů.

I k Uchu se dá dojít, ale také opatrně. Až se vyfotíte, otočte se a podívejte se před sebe. Ve skále je vytesána ještě jedna lidská část těla. Která to asi bude? :)

Od Ucha pokračujte po žluté turistické značce. Je to lesem. Silnici přejděte hned u cedule: VÍTEJTE NA LIPNICI. Jakou barvu má tentokrát pole s větvemi? :)

Přicházíte k rybníku s názvem Váha. Proč se tak jmenuje, nevíme… Ale inspiruje nás k další otázce.

Znamení Vah patří k podzimu.

9. Který měsíc roku z větší části patří Váhám?

Za rybníkem je strašidýlko z roští. Kdo ho našel? A kdo vidí domečky pro kachny? Projdete mezi dalšími dvěma rybníky – Prostředním a Metelkou. Metelka, Metelka, co nám to jen připomíná? Už víme – Jarka Metelku. Víte, kdo to byl? Poradí rodiče? Přece člen legendární party kluků jménem Rychlé šípy. Napoví rodiče, jak se křestním jménem jmenoval „šéf“ proslulé pětice?

10. Jak se jmenoval Dušín?

Kdo má rád knihy spisovatele Jaroslava Foglara? My moc, hlavně Hochy od Bobří řeky. Děj se odehrává nedaleko odsud – na Stvořidlech.

Když se řekne Stvořidla, vodáci zaplesají a skauti začnou počítat bobříky. Část řeky Sázavy mezi Světlou a Ledčí nad Sázavou patří nejen mezi vodácké ráje, ale je i místem známým právě z knih Jaroslava Foglara. Právě tady je Sluneční zátoka, tady měl tábor nejstarší český skautský oddíl. Staří skauti k pomníčku Jaroslava Foglara ve Sluneční zátoce dodnes jezdí, aby mu vzdali čest. V kempu na Stvořidlech pak nad zažloutlými fotografiemi vzpomínají na staré dobré časy.

Na Stvořidla se dostanete několika způsoby. Nejjednodušší je doprava autem. Z Dobrovítovy Lhoty sjedete silničkou plnou serpentýn do údolí až k bráně kempu. Nádheru přírody mezi Světlou nad Sázavou a Ledčí nad Sázavou si ale nejlépe vychutnáte, když se podél řeky vydáte pěšky. Není to zas taková dálka. Po červené turistické značce půjdete ze Světlé na Stvořidla devět kilometrů. Odtud je to do Foglarovy Sluneční zátoky už jen kilometr a půl. Třeba se nám někdy podaří v těchto místech také napsat výlet s tajenkou. :)

Ale zpátky do Lipnice a k lidské hlavě. Čeká nás ještě jedna zastávka…

Než se k ní dostanete, potkáte hned několik mravenišť. Vidíte je?

11. Jak se jmenuje nejznámější pohádkový mravenec?

Mravenec lesní patří mezi užitečný a právem chráněný druh. Během života zlikviduje velké množství lesních škůdců. Určitě nelze přehlédnout mraveniště, která si mravenec lesní buduje. Jedná se totiž o velkou hromadu z jehličí, větviček a jiného rostlinného materiálu. Mravenec lesní má kusadla a na zadečku zakrnělé žihadlo s jedovou žlázou. Při napadení kouše a do rány vystřikuje jed, který obsahuje kyselinu mravenčí. Mraveniště obývají královny, dělnice a samci. Liší se nejen velikostí, ale také zbarvením. Královna a samec mají délku těla 9 až 11 mm. Dělnice jsou menší, měří pouze 4 až 9 mm. Dělnice nemají pohlavní orgány, ale oproti královně mnohem vyspělejší nervovou soustavu. Královna je zbarvena podobně, hruď a zadeček však má lesklé. Sameček je tmavého zbarvení, má mocně vyvinutou hruď, křídelní svalovinu a mohutná křídla.

Kdo z vás má kusadla? A kdo oči? Chcete vidět opravdu velké oči? Tak jdeme na to!

Poslední skalní reliéf byl dokončen o rok později než Ústa a dostal název Zlaté oči nebo též Zlatý voči. Dva a půl metru vysoký a 5 m široký reliéf je umístěn těsně nad vodní hladinou a je evidentně inspirován tradičním symbolem božího oka. Autorem díla je opět sochař Radomír Dvořák. Oči jsou vytesány v trojúhelníku vysokém cca 2,5 m a nesou zlatý nápis Home a Enter.

Jak to pan Dvořák sochal nad hladinou, vážně nevíme… Nejspíš na voru.

Zkuste projít kolem lomu až k lavičce a dívejte se dobře pod nohy. Narazíte na kámen s nápisem začínajícím: Zlaté oči…

Najděte na nápisu letopočet.

12. Opište poslední číslovku z letopočtu.

Za chvilku vyrazíte po zelené značce směrem k Lipnici. Chvilku si ale odpočiňte, řekneme si něco o autorovi reliéfů, které jste dnes viděli.

Radomír Dvořák se narodil v Havlíčkově Brodě jako jediné dítě v rodině předsedy místního národního výboru a učitelky základní školy. Přestože nikdo ze členů rodiny netíhl k umělecké činnosti, zkoušel Radomír od dětství tvořit. Protože rodiče nepodporovali jeho touhu po uměleckém vzdělání, hledal Dvořák po gymnáziu studium s teoretickým zaměřením, avšak co nejblíže svým výtvarným zájmům. Vystudoval tedy Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kombinaci oborů český jazyk a literatura, výtvarná výchova. K přijímacím zkouškám se připravoval u keramika Václava Černocha, absolventa Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni. Během studií na vysoké škole ho nejvíce oslovil malíř a grafik Bořivoj Borovský. Sám Dvořák však říká, že žádný z jeho učitelů nebyl natolik výrazným inspirátorem jeho současné tvorby, aby jej vyzdvihoval. Během svého tvůrčího vývoje naopak spíše pohrdal autoritami a snažil se hledat vždy vlastní, osobitý přístup, aby pro něj bylo umění zábavou. Vysokoškolské studium Radomíra Dvořáka nasměrovalo také k pedagogické činnosti, které se částečně věnuje dodnes.

Odpočatí? Tak razíme směr cíl. Po zelené odbočíte doprava a lukami se vypravíte k městu. Pohled na hrad je odtud krásný. Cesta vede po rovince, tak máme dech na poslední dnešní pověst.

Je to legenda o Černém muži! Nebohý sirotek byl vychováván přímo na hradě jeho správkyní. Každý týden mu ve středu ve čtyři hodiny odpoledne dávala chléb s medem. Když se jako již dospělý na hrad vloupal, správkyně ho poznala i přes začerněný obličej. Proto byl později zajat a uvězněn. Za zločin byl odsouzen k smrti, ale výčitky svědomí či strach z veřejné popravy ho dohnaly k sebevraždě. Od té doby jeho duše zřejmě nenašla klid, dodnes se na hradě zjevuje. Podle senzibilů ho může vysvobodit žena, která ve středu ve čtyři hodiny odpoledne přinese talířek s chlebem namazaným medem a máslem na místo vraždy. I když se už mnohé spasitelky smažily a medem nešetřily, zatím se duši zoufalého sebevraha vysvobodit nepodařilo. Dodnes ho prý občas zahlédne i některý návštěvník hradu.

Fujtajbl, to je hrůza! Rychle pryč! Nevíme, jak vy, ale my žádný chleba mazat nebudeme! Med si kolem pusy namažeme radši sami.

Víte, které zvířátko vyrábí med? Hlavně tedy samičky tohoto hmyzu.

13. Jak se jmenuje samec včely?

Už jste u kříže? Tak se vydejte doleva… A za 15 minut jste u hradu.

Stejně jako velké množství jiných hradů má i Lipnice nad Sázavou svou pověst o pokladu. Jde o poklad pánů z Landštejna. Má být ukryt někde u znamení třetího kříže. První dva kříže najdeme s trochou snahy vytesané v hradní bráně. Umístění třetího kříže není zatím známo, ale právě pod ním by se měla nacházet dutina s pokladem. Legenda dále vypráví, že poklad chrání kostlivec s diamantovýma očima.

Myslíte si, že by to mohl být třeba tento křížek? Kde je ale ten kostlivec? A hlavně – kde jsou ty diamanty? :)

Podívejte se do doplňovačky. Z tajenky na vás kouká jedno divné německé jméno. Určitě jste ho dnes už slyšeli. Tento muž – literární postava – je policejní detektiv, který se po atentátu na vévodu Ferdinanda snaží v putykách (zejména v hospodě pana Palivce) najít pivním mokem rozpovídané hosty. Je jedno ucho, zda nějak neurážejí císaře nebo zda se nepatřičně nevyjadřují o politické situaci. Bretschneider se objevuje na začátku první knihy o osudech dobrého vojáka Švejka. To jen na vysvětlení. :)

Už jste u hradu? Bolí nožky? Tak si jděte dát limču na náměstí! My doufáme, že se vám dnešní „anatomický“ výlet líbil, přejeme šťastnou cestu domů a zase někdy na našich výletech s tajenkou na shledanou!

My se s vámi pomalu loučíme. Tento výlet vznikl z dotací OZP, a je proto pro všechny výletníky ZDARMA!, za což děkujeme.

Vyprávění na závěr:

Jaroslav Hašek se narodil roku 1883 v Praze. Vystudoval Československou obchodní akademii, ale nezakotvil v žádném povolání. Příležitostně byl redaktorem, neklid ho však vyháněl z domova. Procestoval – většinou pěšky – celou rakousko-uherskou monarchii i část Německa a své zkušenosti a dojmy zachycoval ve svých povídkách. Nejlépe se mu dařily humoresky a satiry. V nich zesměšňoval české i cizí maloměšťáctví, českou politiku. Satirou bojoval proti klerikalismu i rakušáctví a „dělal si srandu“ z rakouského militarismu. Předmětem jeho satiry byly tedy všechny možné instituce a staré dobré pořádky. Není divu, že nejen úředníky provokoval jak svými literárními výtvory, tak neuspořádaným životem. Za 1. světové války upadl do ruského zajetí, vstoupil do legií, ale pak se s jejich vedením rozešel a vstoupil do Rudé armády. Pracoval v ní velmi obětavě na několika odpovědných místech (jako novinář, politický komisař apod.). Po válce se vrátil domů a pokračoval ve své činnosti. Opět psal humoristické a satirické povídky, ve kterých potíral a zesměšňoval českou buržoazii. Svůj velký román o Švejkovi však už nedokončil, protože roku 1923 předčasně zemřel.

Otázky k tajence

1. Jakou barvu má štítek?

2. Opište druhé slovo na pomníku.

3. Kolik očí je vidět Švejkovi?

4. Poznáte, jak se jmenuje rostlina, která se plazí po zdi?

5. Kterou část hlavy hledáme?

6. Opište předposlední slovo.

7. Jak se zuby řeknou jinak?

8. Jak se jmenovala čarodějnice?

9. Napište měsíc.

10. Jak se jmenoval Dušín?

11. Jak se jmenuje nejznámější pohádkový mravenec?

12. Opište poslední číslovku z letopočtu.

13. Jak se jmenuje samec včely?

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu.