Nákupní batoh je prázdný

Kolem krásných mlýnů za pokladem na Okoř

Praktické informace

Délka trasy: 7 km

Obtížnost: Lehká trasa s jedním strmým desetiminutovým stoupáním do stráně, kde je potřeba kočárky a kola vynést. Pokud si na něj troufáte, vezměte vše s sebou, jinak doporučujeme spíše bez „kolových“ dopravních prostředků. Pejsky vzít můžete, výlet je bude bavit.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Vzdálenost od Prahy a jak se tam dostat: Dvacet kilometrů ujedete za necelou půlhodinku. Pojedete po D7, minete letiště a na sjezdu 5 odbočíte směr Číčovice.

Parkování: parkoviště u hradu – 50 Kč za den.

Hrad Okoř (k 1.6. 2023):
Otvírací doba:
Duben - Květen (so+ ne) 10 - 16:30
Červen - Září (mimo po), 10 - 16:30
Říjen - Listopad (so+ ne) 10 - 16:30 hodin
polední přestávka 11:45 - 12:30 hodin

Vstupné:
Děti 45,-Kč
Studenti, důchodci 50,-Kč
Dospělí 70,-Kč
Rodina (2+2) 185,-Kč
Děti do 6 let zdarma
Od dubna do listopadu lze prohlídku hradu Okoř objednat telefonicky na tel: 734 638 511, a to minimálně tři dny předem.

Možnost občerstvení: Pouze v obci Okoř – například hned u parkoviště nebo v cukrárně pod hradem.

Nejbližší další výlet od agentury Velká dobrodružství: Peruc, Veltrusy, Nelahozeves, Hazmburk, Říp, Nový svět.

Trasu pro vás prošla a popsala: Lucie Nachtigallová.

Trasu testovali: Alžběta, František a Viktorie

Postřehy dětí:
Bety (11 let): „Poklad jsem sice nenašla, ale zato jsem se parádně vymázla ve stráni s blátem!“
Viki (13 let): „Na výlet jsme vzali i Aragorna, naše štěně. Moc se mu líbilo běhat potoky. První půlku musel jít na vodítku, ale pak už bylo méně lidí, tak šel navolno.“
Fanda (13 let): „Mně se asi nejvíce líbily dva mlýny, které vypadaly jako z pohádky. Tam bych chtěl jednou bydlet.“

Popis výletu

Milí cestovatelé,

jen několik kilometrů od Prahy ční z údolí Zákolanského potoka věž hradu Okoř. Znáte ho určitě z oblíbené trampské písničky. Duch bílé paní se tu však nezjevuje. (Nám se alespoň neukázala.) Po staletí se v okolí traduje, že je v rozsáhlé zřícenině zakopán velký poklad. Zkusíte ho najít? My spíše zapátráme v historii a pokocháme se překrásně opravenými mlýny, kolem nichž nás procházka od hradu povede. Okružní trasa je nenáročná, půjdete po rovince kolem potoka a narazíte jen na jedno stoupání, takže výlet ujdou nebo ujedou na odrážedlech i mladší děti.

Tento výlet vznikl z dotací Oborové zdravotní pojišťovny (OZP), a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Dopis dětem

Ahoj, kluci a holky,

dnešní cesta za hádankou povede okolím krásné zříceniny Okoř. Kdopak už umí říct ř? A kdopak s názvem hradu bojuje? Znáte ještě nějaký jiný hrad, který má v názvu písmenko ř? Koko…, Střek…, Veve…, Přim…, Křivo…

Na hradě byla natočena jedna známá pohádka, ale nebudeme si povídat jen o ní. Také se projdeme krásným údolím kolem mlýnů a zároveň prosvištíme Coloradem. Jak je to možné? Pojďte s námi a uvidíte.

Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB její správné znění, zařadíme vás do měsíčního slosování o hezké dárky. Je důležité, abyste k tajence vždy uvedli (pozor, slovíčka psát bez diakritiky) i kód výletu, který najdete na každé stránce

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Toto jsou dnešní hádanky:

Hrad Okoř se nachází ve stejnojmenné obci na západ od Prahy. Oproti jiným má neobvyklou polohu. Nestojí totiž na vysokém a těžce přístupném kopci, ale v údolí mezi poli na malé skále. Obranu hradu zajišťovaly skromné hradby a rybník, který jej obklopoval ze tří stran.

Zaparkujte na placeném parkovišti – bude vás to sice stát 50 Kč, ale nedostanete pokutu a k hradu to budete mít jen kousek.

Nejprve opatrně přejděte hlavní silnici a pak už podél Zákolanského potoka dojděte podél rozlehlé louky až k hradu. Kolem potoka rostou krásné vzrostlé listnaté stromy. Poznáte některé? Pokud je leden, bude to těžší! :)

1. Jak se jmenuje strom, jehož plodem jsou žaludy?

Vidíte je někde na zemi… Určitě ano. :) Pokud tedy zrovna není sníh! :)

Louka v podhradí slouží jako hřiště místním fotbalistům a také kolotočářům: Střelnice, kolotoč a další atrakce tu jsou po celý rok, otevřeno ale mají jen za pěkného počasí.

Střelnice je lahůdkou pro milovníky historie. S datem vzniku 1894 je nejstarší v Čechách a její malovaný interiér si prý už zahrál ve filmu.

Víte, jak se jmenuje nejznámější pouť u nás, která se každoročně koná v Praze?

Má klučičí jméno… Máme tady nějakého jmenovce? Pokud ano, může k branám hradu doběhnout jako první.

Necháme na vás, zda půjdete na prohlídku nebo ne. K vyluštění tajenky ji nepotřebujete a o historii si povyprávíme právě teď. Hrad můžete probrouzdat buď s průvodcem, nebo bez něj. Zblízka si prohlédnete torzo věže a ruiny raně gotické kaple. Na západní, severní a jižní straně opevnění si všimnete zbytků pozdně gotického opevnění, které tvořila polokruhová bašta s klíčovými střílnami z 15. století. Svah východně od hradu, v němž se mohli schovávat případní útočníci, přiměl majitele vybudovat samostatnou předsunutou baštu, ze které dnes můžete vidět valy a příkopy.

Vidíte je?

Počátky hradu spadají do 13. století. Byl mnohokrát přestavován, aby byl stále nedobytnější. Důležitou součástí obrany byl rybník, který hrad obklopoval ze tří stran. Ten tady už není. Nebo ho snad někde vidíte? :)

Jeden je až za parkovištěm a často na něm pluje pár bílých elegantních ptáků.

2. Jak se jmenuje vodní pták?

Ale zpátky do středověku! Během třicetileté války byla stavba hodně pobořena. Z dolního hradu z konce 15. století se dodnes zachovala část opevnění – bašta a zbytky první brány. Lépe zachovány zůstaly části starší stavby, tzv. horního hradu.
Jak ukázal současný archeologický výzkum, objekt charakteru hradu s mimořádně výstavnou kaplí zde však existoval již ve 13. století.
Stavebníkem hradu se před rokem 1359 stal bohatý měšťan Starého Města pražského František Rokycanský (Frána Rokycaner). Na podobě Okoře se koncem 15. století významně podíleli páni z Donína a ve století následujícím Bořitové z Martinic.
Za třicetileté války museli noví majitelé – Jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském – sídlo pro své potřeby barokně upravit. Po zrušení řádu Josefem II. v roce 1773 byl hrad ponechán svému osudu a velmi rychle zchátral.

Nezaměnitelná silueta působivé zříceniny inspirovala v 19. století mnoho romantických umělců, jejichž zájmu Okoř vděčí za to, že se stal jedním z nejčastěji zobrazovaných hradů.
Po prohlídce se vracíme k potoku. Překročíme ho pod hradem a po červené turistické značce pokračujeme dále údolím doleva.

Zaujme nás nádherně opravené bílé kamenné stavení nalevo hned u hradu.

Kdo vidí sochu nahaté paní? Nehihňat a pochodovat dál! :)

Ještě před pár lety zde nebylo co obdivovat. Z mlýna zůstaly jen obvodové stěny, střechou teklo tak, že se propadly stropy. V zahradě se dařilo jen náletové zeleni. Prostě opuštěná stavba, která se po pokusu o záchranu v 90. letech minulého století proměnila v úplnou ruinu. Výrazně tomu napomohli zloději. Kradli stavební materiál a zbytky vybavení po zahraničních majitelích, kteří se mlýnu pokoušeli vrátit bývalou slávu. Snahu bohužel rychle vzdali.
Další majitel mlýn pouze koupil a nechal jej 17 let dál chátrat. Prodej a záchrana přišly na poslední chvíli. Manželé Paulišinovi na Okoř jezdili na výlety už od svých devatenácti let. Chátrající mlýn v podhradí jim učaroval už tehdy. V roce 2011 objekt koupili a během čtrnácti měsíců ho i s okolím proměnili k nepoznání. Však se můžete podívat. Krásné, že?

Zda zde stále bydlí a jestli se jim podařilo udělat z mlýna hotýlek, se nám bohužel nepodařilo zjistit…

Mlýn má každopádně stejně jako celé údolí bohatou historii. V 19. století tu pobývala a tvořila řada slavných malířů. Včetně Antonína Slavíčka, který se tu prý dokonce i oženil.

Přejděte můstek a otočte se do protisměru. Vodu zde měří sloupec s čísly.

3. Jakou barvou je podtržena číslice 8?

Pokračujeme k dětskému hřišti. Naposledy se ohlédneme k hradu a ještě si k němu řekneme pár vět, které se podle pověsti vážou k jeho založení. Toto místo prý bylo darováno knížetem Přemyslem služebníku Okrsovi, který zde založil hrad a pojmenoval ho svým jménem. A Šárka, přemožitelka Ctirada, prý byla dcerou Mnohoslava Okořského.

Znáte pověst o Ctiradovi a Šárce? Dozvíte se o ní více, když s námi půjdete na výlet s tajenkou, který vás povede Prokopským údolím až do míst, kde zuřila Dívčí válka.

Vstupujeme do Colorada. Jak je možné, že jsme najednou v Americe? A jak je možné, že uprostřed tohoto prérijního státu roste náš národní strom? Který to je? Kdo ji vidí?

Trampská osada Colorado vznikla v roce 1939, kdy se sem vydala tábořit skupina skautů – roverů. Byl první rok války a skauting byl zakázaný. Přesto se kluci rozhodli, že v něm budou tajně pokračovat. Zatoulali se i pod hrad Okoř. Nejdřív zde stanovali, o rok později začaly vznikat první chaty. Postupně se přidávali další a další trampíci. Dnes je tu chatek jak naseto a pamětníků také…

Procházíme osadou a brzy vstupujeme do další. Je označena červenou kulatou cedulí se stromem.

4. Opište první slovo na ceduli.

To bylo těžké, co? :)

Pomaličku opouštíme lukami civilizaci. Nedaleko nás u potoka vítá Dolský mlýn (vidíte ho napravo?). Tentýž potok za chviličku přejdeme po zajímavém dřevěném můstku. Odvážlivci mohou v horkých letních dnech tok přebrodit, vody v něm moc není. Cyklisté ho běžně projíždějí.

Červená značka nás vede doleva lesem k dalšímu zajímavému stavení. Zjistěte, jak se jmenuje.

Napoví iniciály hned u vrátek. :)

Nový mlýn v údolí Zákolanského potoka obklopuje soustava rybníčků. Málokoho by napadlo, že je postupně vybudoval akademický sochař Miroslav Jirava se ženou Sidonií. Zvláštní jméno, že? Jak asi na Sidonku volali rodiče…?

Dávno tomu, co na zchátralou usedlost s prvky lidového baroka upozornil Miroslava Jiravu kamarád architekt. Sochař neváhal a mlýn v roce 1960 od dcer posledního mlynáře Bauera koupil. Řadu let pak dům s úctyhodnou historií využíval jako ateliér a letní byt. Majitelé objekt zrekonstruovali s láskou a úctou k předchozím generacím. Manželé byli zvyklí žít bohatým společenským životem, často je navštěvovali sousedé z řad známých osobností. Třeba Petr Hapka nebo Jiří Krampol. Pan Jirava již bohužel zemřel, paní Sidonie zde nyní žije s novým manželem.

Pozemek zůstával dlouho neoplocený, a přirozeně tak přecházel do okolní krajiny. U cesty zvala unavené poutníky k posezení kamenná antická lavice. Teprve v posledních letech přiměli neukáznění turisté paní Sidonii k vybudování brány a oplocení zahrady.

Charakteristickým prvkem pozemku je nespočet posezení, která jsou rozeseta na ploše dvou hektarů.

Nad zahradou se vypíná úžasná dominanta, která završuje její magii – překrásný viadukt. Až pod ním budete procházet, zastavte se pod jedním z oblouků a zazpívejte si. Má nádhernou chrámovou akustiku. Prý se pod něj chodila rozezpívat i Laďka Kozderková.

A opovažte se jako naše děti hulákat: „Co v sobě skrýváš, knihovno?“ :)

Podívejte se nad hlavu a spočítejte oblouky viaduktu.

5. Ke spočítanému číslu přičtěte číslo 1 a napište výsledek.

Za železničním viaduktem odbočíme vlevo a zastavíme se až u rozcestníku Nový mlýn.

6. Najděte místo, kam je to odsud 12, 5 km, a opište jméno obce.

Právě sem totiž pravděpodobně vede z hradu Okoř tajná chodba. Podle proutkařů je první podzemní chodba vycházející z hradu dlouhá asi jen 250 metrů a končí hned za silnicí pod hradem. Zřejmě sloužila jako úniková cesta v době nebezpečí. Druhá chodba prý pokračuje směrem na Tuchoměřice, což není nelogické, když si uvědomíme, že zdejší zámek stejně jako Okoř vlastnil po určitou dobu stejný majitel, tedy jezuitský řád. Jak jsme se dočetli, z Tuchoměřic podzemní chodby pokračují dvěma směry. Jednak přes křižovatku lesních cest u Juliány do Statenic, jednak do Kněževsi.

Existenci kněževské chodby potvrzuje z vlastní zkušenosti pan Radoslava Bušek z Olomouce. V roce 1939 jako desetiletý bydlel s rodiči asi půl roku ve starém domě v Kněževsi. Vyprávělo se, že odtud vede podzemní chodba do kláštera v Tuchoměřicích. Pan Bušek prý část chodby tenkrát objevil. Byla asi dva metry vysoká a metru a půl široká a podle terénu klesala severním nebo severovýchodním směrem. Po více než patnácti metrech se ale stávala nebezpečnou, protože se místy povalovaly vypadlé kameny. Přesto se ve světle baterky dalo poznat, že chodba pokračuje.

Kdo ví, třeba se jednou skutečně podaří objevit další podzemní prostory a v nich velký poklad, který podle pověsti ukrývají. (Vypráví se také pověst o zazděném zlatém střevíčku.) Občas někdo z místních nějaké to sklepení či podzemní sluj objevil, nakoukl, povyprávěl o zážitku v hospůdce… A zapomnělo se.

V 19. století se snad při jednom pátrání podařilo objevit síň s nápisem Letha Panie 1456 kopali jsme zde…, doplněným vyrytým obrázkem střely.

Lézt do neznámých podzemních prostor je totiž o ústa. Současníci vchod do hlubin sice hledají, ale naštěstí se jim to nedaří.

Když jsme u toho střevíčku, ve které pohádce ho hlavní hrdinka ztratila?

7. Jak se jmenoval plod, ve kterém byly schovány šaty?

Hezky jsme si popovídali a mezitím došli k dalšímu zajímavému stavení. Je z roku 1919. Zkuste vypátrat, jak jsme na to přišli. :) Teď najděte čísla 12 a 88… A sečtěte je. Pokud je některému z výletníků tolik let, má u nás schovaný dárek. :)

Železniční trať nás vede k rozcestníku, kde opustíme červenou turistickou značku a vyrazíme po zelené směrem na Libochovičky. Pokud bychom pokračovali po červené, došli bychom po 2 km na krásné místo zvané Budeč. Dodnes funkční rotunda Petra a Pavla, která na kopci u Zákolan stojí již 1100 let, pamatuje mladá knížata Václava a jeho bratra Boleslava, kteří se zde učili psát. Jde o vůbec nejstarší dochovanou stavbu v celých Čechách. Pokud máte sílu, doporučujeme! Je to mystické místo.

Teď na vás čeká dost těžká otázka, tak snad pomohou rodiče.

8. Jak se jmenovala matka Václava a Boleslava?

Její jméno začínalo na D.

Pokud se nevydáte do Budče, chvilku se držte zelené. Přejdeme přes potok, podejdeme železniční můstek a čeká nás jediné nepříjemné stoupání dnešního výletu. Necháme vás tedy lézt. Hlavně se držte značky. Chvilku půjdete doprava, ale hned jak narazíte na širší pěšinku téměř u vrcholu, zastavte se. Prozradíme vám zkratku k hradu, abyste nemuseli obcházet celou louku až do Libochoviček.

Jakmile tedy dorazíte na pěšinu, dejte se doleva, opusťte zelenou značku a ještě chvíli stoupejte k vrcholu. Pole máte po pravé ruce. Na konci lesa byste měli narazit na modrou značku, která vás odvede až k hradu. Teď už to bude jen krásná pohodová závěrečná procházka.

Pod sebou vidíte vláček, kolem sebe krásné stromky, odpočinout se můžete třeba na volně ležících kládách. Nebo si do kroku zazpívat:

Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
roubená je stromama.
Když jdu po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama.

Na konci té cesty trnité,
stojí krčma jako hrad, jako hrad.
Trampi se tam sešli, hladoví a sešlí,
začli sobě notovat.

Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku dle svého budíku,
o půlnoci chodit strašívat.

Za 15 minut se hrad opět vyloupne v celé své zřícené kráse – tentokráte z jiné strany. Stále se držte modré značky, a než dorazíte k silnici, ještě si řekneme jednu pověst, která se k Okoři váže.

Jedním z majitelů byl podle pověsti i jistý rytíř Sukorád, který měl krásnou dceru Julianu. Nechtěla se provdat, dokonce se odmítala zúčastnit rytířských turnajů, jež se konaly na její počest. Později rytíř zjistil, že Juliana již své srdce zadala, a to chudému Vnislavovi. Chtěl ji za to zavřít do věže, jenže milenci uprchli. Když se dostali k Tuchoměřicím, rytíř je dostihl a oba zabil. Na místě mordu vyrostl později pomník z bílého kamene, aby navždy připomínal utrpení milenců. Dodnes jej můžete spatřit na jedné z turistických stezek.

Tam bychom se také měli jet podívat, že? Třeba příště…

Nyní se podívejte na zříceninu a odpovězte na naši dnešní poslední otázku.

9. Z jakého materiálu je hrad postaven? Z …

To bylo lehké, že? :)

Zřícena hradu Okoř si zahrála v pohádce Kouzelný měšec z roku 1996. Znáte ji? Hlavní role hráli Mahulena Bočanová, Rudolf Hrušínský, Ondřej Vetchý, Saša Rašilov a Miloš Kopecký.

Právě k této pohádce se vztahuje dnešní tajenka. :)

Než dojdete k hlavní silnici, která vás po pár minutách dovede na parkoviště – pozor na projíždějící auta! –, pohádku vám rychle převyprávíme. Pak už bude jasné, co to v té tajence vlastně je.

Tento výlet vznikl z dotací Oborové zdravotní pojišťovny (OZP), a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Moc za to OZP děkujeme a také děkujeme, že jste s námi na něj vyrazili, přejeme šťastnou cestu domů a zase někdy na shledanou!

Čarodějnice Bludimíra se po 27 letech probudí z hlubokého spánku a zjistí, že je její kouzelnická kniha zničena. Aby získala peníze, vydá se se služebníkem Huhlou v přestrojení za půvabnou šlechtičnu do království krále Jana, kde chce lstí získat proslulý královský kouzelný měšec. Jenže ouha, měšec zmizel. Nikdo neví, kam se poděl.
Král zrovna hledá pro princeznu Blanku ženicha a budoucího krále. Zájem má princ Velemír. Když ale zjistí, že byl uloupen kouzelný měšec, princezna pro něj náhle ztratí cenu. Co s chudou nevěstou, že?! O ztrátě měšce a problémech sousedního království se dozví princ Petr, který začne na hradě sloužit v přestrojení za kominíka. I on samozřejmě hledá měšec. Stejně jako Bludimíra, která si získá přízeň krále, a zloději Chytrouš a Bystrouš.

Princezna Blanka a princ Petr se do sebe zamilují a s pomocí čarodějčina sluhy Huhly, který již nechce sloužit, Bludimíru a její nekalé záměry odhalí. Měšec je konečně šťastně nalezen, Bludimíra poražena a Blanka a Petr se vezmou. Zvoní zvonec a výletu je konec.

Otázky k tajence