Nákupní batoh je prázdný

Praktické informace

Délka trasy: 3 km

Obtížnost: Velmi lehká atraktivní trasa po městském okruhu a po naučné stezce vhodná pro děti od tří let. Na kole jet můžete. Psy můžete vzít s sebou, pokud je budete mít na vodítku.

Vzdálenost od Prahy: 320 km ujedete za tři a půl hodiny autem. Z Prahy pojedete po dálnici D1 do Brna, odtud do Otrokovic (směr Zlín) a pak do Luhačovic.

www.idos.cz

Turistická mapa: Odkaz na mapy.cz

Parkování: Na centrálním parkovišti – například v ulici Pod Kamennou. Zde je nejlepší auto nechat a pokračovat pěšky. Připravte si kovové mince, budete je vhazovat do automatu. Na tento výlet vám stačí 30 Kč.

Možnost občerstvení: Všude po městě.



WC: Všude po městě. 



Nejbližší další výlet agentury Velká dobrodružství: Zlín, Holešov, Chropyně, Kroměříž, Pustevny.

Trasu pro vás prošla: Lucie Nachtigallová.

Trasu testovali: František (14 let) a Alžběta (12 let).
Fanda: „ Výlet to byl bezvadný, ale prameny chutnaly jako vylouhované železo nebo voda ze záchoda. Ne že bychom ji doma pili, ale představuju si, že nějak takhle chutná.“
Bety: „Mně chutnaly oplatky a líbily se mi domečky, co vypadaly jako perníkové chaloupky.“

Popis výletu

Milí cestovatelé,

zveme vás na odpočinkový, řekli bychom až léčebný :) výlet do pohádkového místa.

Lázně Luhačovice jsou čtvrté největší u nás a nejnavštěvovanější na Moravě. Mají více než 300 let trvající lázeňskou tradici. Léčivé prameny v Luhačovicích se dělí do dvou skupin. První je využívána k pitné kúře a veřejně bezplatně přístupná, druhá k balneologickým účelům. K pitné kúře je v Luhačovicích k dispozici sedm pramenů. Nemusíte se tedy bát, že byste dnes měli žízeň! :)

Na našem výletě se dozvíte zajímavosti o pramenech, budete hledat skryté obrazce na Jurkovičových stavbách, kochat se lázeňskou kolonádou a krásnou přírodou v okolí. Procházka nebude delší než dvě hodiny. Trasa bude jistě bavit všechny děti od tří let. Otázky jsou určeny předškolákům a školákům, doplňkové úkoly mrňouskům.

Tento výlet vznikl z dotací Oborové zdravotní pojišťovny  (OZP), a je proto pro všechny výletníky ZDARMA! :)

Dopis dětem

Ahoj, kluci a holky,

Máte rádi minerálku? Víte vůbec, co to je? Na léčivé prameny dnes narazíte na každém kroku. Mají zvláštní jména, divně chutnají, ale jsou náramně zdraví prospěšné. Tak si z každého alespoň jednou lokněte, ať se dožijete minimálně stovky! :)
Stejně jako u našich ostatních výletů jste také k dnešnímu dostali originální mapu s vyznačenou trasou. Pokud půjdete správnou cestou, budete se pozorně rozhlížet, číst texty a poslouchat, co říkají rodiče, jistě splníte všechny úkoly. Umíte-li už psát, doplňte podle uhodnutých slov tajenku a pečlivě ji uschovejte. Pokud nám pošlete dopisem, e-mailem nebo prostřednictvím FB správné řešení, zařadíme vás do slosování o hezké dárečky. Je důležité, abyste vždy uvedli k tajence (pozor, psát bez diakritiky) i kód výletu, který je napsaný na každé stránce.

Mapa výletu

Mapa ve velkém formátu ke stažení

Doplňovačka

Jdeme na to!

Zaparkujeme na jednom z veřejných parkovišť (ideálně v ulici Pod Kamennou) a sejdeme se u kostela sv. Rodiny, kde na vás čeká první soutěžní úkol. Kostel najdete snadno, stojí přímo u Luhačovického potoka. Koukněte do své kreslené mapy a nemůžete ho minout.

Čekáme na vás u sochy rodinky…

Luhačovice jsou malebné moravské lázně v údolí říčky Šťávnice. Na přelomu 19. a 20. století jim vtiskl neopakovatelný charakter Dušan Jurkovič, autor řady staveb inspirovaných lidovou architekturou Valašska a Kysuce. Atmosféru dotvářejí četné lázeňské vily, kolonáda a rozlehlý park. K nejznámějším léčivým pramenům patří Vincentka, Aloiska a Ottovka. Některé dnes ochutnáme! :)
Před druhou světovou válkou navštěvovali lázně slavní herci Oldřich Nový, Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, Adina Mandlová, Hana Vítová. Dále cestovatelé Zikmund a Hanzelka nebo spisovatel Milan Kundera. Často sem jezdil také hudební skladatel Leoš Janáček.

Město je rájem filmařů. Vyhledávají je kvůli zachovalé architektuře i atraktivní atmosféře, prvorepublikové noblese. Luhačovice si zahrály například v seriálech Četníci z Luhačovic, Znamení koně a Četnické humoresky.

Už jste našli kostel sv. Rodiny? Tak se na něj dobře podívejte. Na základním kameni u vchodu je napsáno sv. Josef. Víte proč? Tomuto světci měl být totiž kostel původně zasvěcen.

V průběhu stavby však bylo rozhodnuto rozšířit zasvěcení na celou svatou rodinu. Moderní stavba s věží o výšce 22 metrů byla dokončena v roce 1997. Interiér byl zařizován postupně až do roku 2000. Věž je osazena třemi zvony se jmény Svatá rodina, Maria a Josef.

Jak by se kostel jmenoval, kdyby ho pojmenovali po vaší rodině? :)

Víte, co je svatá rodina? A jak se jmenuje syn Marie a Josefa? Napovíme! Vánoce, dárečky…

Svatá rodina v křesťanství označuje rodinu tvořenou Pannou Marií, svatým Josefem a Ježíšem Kristem. Zejména v církvi je uváděná jako nejlepší příklad lásky, ctnosti a svornosti a vzor všech rodin.

 

Právě u kostela najdete svůj dnešní první pramen a u tabulky u něj také první dnešní otázku. Pramen má číslo.

1. Opište druhou číslovku z čísla.

Pramen sv. Josefa byl objeven při zkušebním vrtu, kdy se pátralo, jestli vůbec v hlubinách něco je… Nakonec byl rovnou přeměněn v čerpací objekt. Voda je nízce mineralizovaná. Lze ji ochutnat přímo z kašny. Dejte si. Jak vám šmakuje? :)

Hlavně aby vás tahle zdraví prospěšná voděnka „neprohnala“. Když jsme před lety výletovali kolem lázní Kynžvart, autorka textu ochutnávala všechny prameny, které potkala. Až u posledního zjistila, že nejsou pitné, ale slouží pouze k oplachování. To byla noc! :)

Přejdeme Luhačovický potok a jdeme stále rovně kolem domu Růža a Muzea Luhačovic až na hlavní třídu. Dostáváme se k místnímu infocentru, kde si můžete nabrat letáčky a mapku města, aby se vám orientovalo ještě lépe. Najdete zde WC a také je zde další pramen. Jmenuje se Elektra a je jedním ze zdejších nejkoncentrovanějších. Původně volně vytékal do řečiště řeky Horní Olšavy. Teprve v roce 1908 byl vyhlouben, vyzděn a v roce 1910 po regulaci řeky řádně zachycen. Později – v roce 1930 – byl ve dně studny proveden vrt do hloubky 81 metrů. Při další úpravě byla voda svedena až na Lázeňské náměstí, kde v letech 1934 až 1937 sloužila k pitné léčbě. Ke konečným úpravám pramene došlo v letech 1938 až 1939. Pro vysoký obsah nerostů se voda z Elektry užívala také k výrobě zřídelní soli. V současné době je v hotelech Palace a Morava používána k inhalacím a uhličitým koupelím.

Elektru můžete ochutnat právě ve zmíněném hotelu Morava. U recepce zahnout doleva, poté opět doleva (ocitnete se v chodbě s pokoji) a ještě do třetice doleva do skleněných dveří. Zde spatříte umyvadlo s nápisem MINERÁLNÍ PRAMEN ELEKTRA. Voda je sice poměrně chutná, ale vzhledem k tomu, že dnes požijete pramenů opravdu hodně, nic se nestane, když Elektru vynecháte. Ostatně, antická hrdinka Elektra zavraždila svou matku, takže kdo ví, k čemu by vám pramen dodal sílu.

Odbočíme doleva a jdeme po hlavní cestě až ke kruhovému objezdu. Cestou potkáváme krásné domy, většinou proměněné v hotely. Kdo vidí vilu Světlanu? A kdo Moniku?

Také byste chtěli, aby se nějaký dům jmenoval po vás? Který by to byl? :)

Na „kruháči“ objedeme funkcionalistickou budovy pošty na rohu, a to tak, že ji budeme mít po levé ruce. Teď se držte pořád rovně. Je tu báječné pekařství, doporučujeme vdolky! :)

Než dojdete na kolonádu, máme chvilku času, a tak si můžeme říct, jak to vlastně bylo s objevením prvních pramenů.

Poprvé se cíleně začaly zachycovat v druhé polovině 17. století. Pak už se v tom stále pokračovalo. Dodnes. V současnosti v Luhačovicích tryská či vytéká 17 minerálních pramenů. Jeden je sirný, ostatní jsou kyselky. Velké zásluhy na jejich objevení má šlechtický rod Serényiů. Například hrabě Ondřej Serényi nechal prostřednictvím brněnského fyzika a doktora medicíny Jana Hertoda z Todtenfeldu léčivé účinky zdejších vod důkladně prostudovat. Na základě výsledků dal hrabě upravit první pramen (dnešní Amandka), po němž následoval Hlavní pramen (od roku 1792 Vincentka).

O něco později (1772) se o zvýšení popularity pramenů postaral MUDr. Haslinger z Vídně, který poslal lahve s vodou k analýze. Výsledky byly více než příznivé, což ovšem nebyla dobrá zpráva pro obyvatele rakouského městečka Selter. Jejich voda totiž náležela k nejrozšířenějším v rakouské monarchii. Proklatá konkurence! Následovala další zkoumání a podrobná hodnocení. V první polovině 19. století se hrabě Jan Serényi rozhodl nechat upravit další prameny a v této činnosti se pokračovalo i v letech následujících.

V ulici Dr. Veselého najděte č. p. 139.

2. Napište, jak se dům jmenuje.

Prozradíme, že se tak jmenuje i jeden pražský sportovní klub. :)

Napravo nyní vidíte budovu lázeňského divadla, která byla v roce 1907 postavena podle plánů architekta Františka Skopalíka. Největší slávu zažívalo divadlo v období první republiky. Funguje dodnes.

Vstupujeme do krásného parku s exotickými dřevinami. Víte, jak se stromy jmenují? Je zde třeba catalpa, platan nebo gingo, … A také další pramen! :)

Luhačovické minerální vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. (Poznámka autorky: Jsou v nich bublinky.) Jejich teplota se pohybuje mezi 10 °C a 14 °C. Jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě. Pomáhají při léčbě dýchacího, pohybového, trávicího a oběhového ústrojí. Také při cukrovce. Vhodné jsou rovněž pro návrat do kondice po onkologické léčbě.

Nejznámějším luhačovickým pramenem je Vincentka. Je to základní inhalační médium ve většině inhalatorií v České republice. Její účinky při požívání přímo z pramene jsou ovšem nenahraditelné.

K Vincentce se dostaneme za pár minut. Teď se zastavíme u pramene Dr. Šťastného, který vyvěrá v blízkosti divadla naproti hotelu Dagmar. Najděte cedulku o něm.

3. Zjistěte, který prvek se skrývá pod chemickou značkou Ca.

Před rokem 1929 měl pramen podobu studny. Jmenovala se Janovka a byla hluboká 7 m. Při hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37 m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20 m. Což dalo prameni původní název Gejzír. Brzy se zjistilo, že výtrysky snižují hladinu a vydatnost ostatních pramenů. Výtok pramene byl proto mnohokrát upravován. V roce 1967 byl navrtán znovu. Jinak a lépe. Od té doby teče z kašny. Pramen nese jméno luhačovického rodáka MUDr. Františka Šťastného, muže, který byl za druhé světové války nacisty umučen za pomoc raněným partyzánům. (Jestli je léčil minerálními vodami, není známo.) Používá se k pitné léčbě a inhalacím. Pramenná váza bývá údajně v zimním období kvůli případnému zamrzání odstraněna a pramen neteče.

Chutná? Nebo zázračnou vodu plivete jako naše děti? :)

Před sebou vidíte vilu Lékárna s hranolovou věží, kterou Hugo Tauber v letech 1884 až 1887 postavil v novorenesančním a švýcarském stylu. Nad vstupem se nachází štít s Aeskulapovou holí. Vidíte ho? Víte, kdo byl Aeskulap? A co symbolizuje jeho hůl? Výprask to není, nebojte… Také je zde Čokoládovna U Najády. I se soškou najády, tedy víly. Najdete ji?

Vítejte na Lázeňském náměstí!

Centrum města bylo v roce 1990 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Najdete zde mnoho secesních staveb architekta Dušana Jurkoviče. K nejcennějším domům patří samotný Jurkovičův dům, dále dům Jestřábí, Bedřicha Smetany, Inhalatorium. Za zmínku stojí také vily Emausy, Pracner, Světlana, Ludmila a další. Než dojdeme k Jurkovičovu domu, je potřeba si o něm něco říct. Neboť bez něj by tyto lázně nebyly tím, čím jsou. :)

Stavby Dušana Jurkoviče vytvořené pro Luhačovice během pouhých tří let spojují motivy regionální karpatské lidové tvorby s dekorativními principy secese a vlivy anglického umění hnutí Arts and Crafts ve zcela obdivuhodný celek.

Dušan Samo Jurkovič (✽ 23. srpna 1868, Turá Lúka,✝ 21. prosince 1947, Bratislava) byl významný slovenský architekt, jehož práce můžete obdivovat nejen v Beskydech, ale také na Náchodsku, v Tatrách, Brně, Luhačovicích i v Písku. I tam můžete jít na naše výlety s tajenkou. :)

Kořeny Jurkovičova směřování k práci s lidovými formami můžeme hledat už v rodinném zázemí. Jeho otec patřil ke známým slovenským vlastencům, matka byla znalkyní lidového umění. Po studiu na nižším gymnáziu v Šoproni odešel do Vídně, kde v letech 1884 až 1889 studoval na Státní průmyslové škole. Během krátké praxe v ateliéru architekta Bully v Martině ho zaujaly práce lidových tesařů. Šest let pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně. Za jeho pomoci realizoval stavby pro Národopisnou výstavu ve Vsetíně a Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Ocenění práce mu přineslo zakázku na stavbu souboru výletních ubytoven Libušín a Maměnka na Pustevnách (1897–1899).

Za 1. světové války projektoval řadu vojenských hřbitovů v lidovém stylu v polské Haliči. Po vzniku Československé republiky se vrátil na Slovensko a usadil se v Bratislavě. Roku 1919 se stal přednostou Památkového úřadu v Bratislavě. Vedle bohaté architektonické a návrhářské tvorby se usilovně věnoval i objevování krás slovenské krajiny a její propagaci v Čechách a na Moravě.

Přicházíte k Jurkovičovu domu. Je obrovský, že?

Hlavní lázeňský objekt byl Dušanem Jurkovičem přestavěn v roce 1902, kdy byl zvýšen o hrázděné patro. Funkce objektu se nezměnila. Vždy byl kombinací vanových lázní a ubytování lázeňských hostů. Dům je hlavní Jurkovičovou luhačovickou stavbou. Plocha průčelí je jedním velkým ornamentem. Vidíte labutě u vstupu? A vůbec všude kolem oken?

Fotka vedle květinového pítka je samozřejmostí! :)

Po levici na vaše ústa čekají vody Nového Jubilejního pramene. Byl navrtán v roce 1988. Nachází se mezi Společenským domem a vilou Alpská růže.

Přírodní léčivý zdroj vyvěrá v hloubce 50 metrů a je využíván k přírodním minerálním koupelím a inhalacím. V září 2013 byl pramen Nový Jubilejní slavnostně zpřístupněn veřejnosti. Nově postavený pavilon má tvar kruhu a je obklopen stále zelenými rododendrony. Vzniklo tak uzavřené zákoutí otevřené pohledům na okolní stavby. Uprostřed kruhu se nachází vodní prvek – pítko –, jehož tvar připomíná krystal soli. Není to náhoda, soli zdejší vody obsahují úctyhodné množství. Podle podle legendy se nad zem dostávají právě díky pomoci solných sloupů v hlubinách. Jestli po nich voda šplhá, vzlíná nebo jí slouží jako výtah, se nám nepodařilo zjistit. Legendy jsou trestuhodně nepřesné.

Tvar krystalu ladí se strohou funkcionalistickou architekturou přilehlého Společenského domu. Horní část kvádru tvoří skleněná nádoba, pod níž se voda rozstřikuje, čímž stavbu obohacuje o pohybový prvek. Minerální vodu je možné nabírat ze čtyř nevšedně řešených okrasných kohoutků. Ovládá je fotobuňka, která reaguje na pohyb návštěvníka již při vstupu do prostoru, ne až u pramene. Strany kvádru zdobí květinové motivy, které vycházejí z původního názvu Luční pramen. Jde zejména o květy bedrníku, které se staly základním motivem a inspirací Jurkovičovy architektury. Prostor dotváří výrazná atypická čtrnáctimetrová lavice s opěradlem vyrobená ze speciálního dřeva severského smrku. Dřevěná lavice symbolicky propojuje pavilon s vilou Alpská růže, která je místní nejcharakterističtější budovou v alpském stylu (druhá polovina 19. století).

Najděte u pramene cedulku Krystal soli a…

4. Opište první slovo.

Přesouváme se doprava na kolonádu. Její areál zahrnuje kromě haly Vincentka také Malou a Velkou kolonádu. Autorem staveb pocházejících z let 1947 až 1950 je Oskar Poříska. Lázeňskou kolonádu v Luhačovicích ročně navštíví asi milion lidí.

Uprostřed Velké kolonády na vás čeká další pramen do sbírky luhačovického pitného deníčku – Amandka. Pravděpodobně patří ke zdejším nejstarším. Díky své slanosti a únikům oxidu uhličitého se mu přezdívalo Slaný nebo Bublavý. Dnes již na povrch nevyvěrá.

Konečně nejslavnější pramen! Vincentka na lázeňském náměstí vyvěrá z hloubky 50 metrů. Byla známa snad od nepaměti. Původně nesla název Hlavní pramen. Koncem 18. století byl pramen obezděn a zastřešen, později nad ním vyrostl pavilon připomínající kapli. Stěny zdobily malby a zlatý nápis: Nemocnému k útěše, zdravému k potěše. Pramen byl pojmenován podle hraběte Vincence Serényiho, majitele zdejšího panství, který se, jak jsme si již říkali, zasloužil o rozkvět lázní. V roce 1947 se budovala nová kolonáda, takže byl pramen umístěn do současné haly. Zde je sveden k výdejnímu pultu, odkud lze minerální vodu nabírat jak studenou, tak ohřívanou. Vincentka se používá k pitné léčbě a k léčebným inhalacím.

K původnímu prameni se dostanete přes restauraci hned vedle pramene Amandka.

Vedle studny je několik dřevěných laviček. Nejděte tu s citátem od Jurkoviče a…

5. Opište první slovo citátu z lavičky.

Na konci kolonády můžete v uzavřeném prostoru okoštovat Vincentku v teplé, studené či užitkové formě. :) Naše děti usoudily, že se pít tak trošku dá. :) Ti, kdo byli při nachlazení v dětství nuceni požívat Vincentku s teplým mlékem, s nimi ale jistě nesouhlasí.

Po modré turistické značce kolonádu opouštíme. Cestou potkáme Bruselskou fontánu. Proč bruselskou? Protože jsme se s ní chlubili v československém pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. Jejím autorem je sochař Jan Kavan. Víte, ve které zemi najdete Brusel?

Rozhlédněte se.

6. Jak se jmenuje hudební skladatel, po kterém je pojmenován dům u fontány?

Napsal také jednu symfonickou báseň o vodě. Jak se jmenovala? Ví někdo? Tato řeka je odsud ale hóóódně daleko… Ale i kolem jejího toku vede mnoho našich výletů s tajenkou. :)

Ale zpátky k místní vodě. Fontána má jednoduchý miskovitý tvar a je zdobena keramickými reliéfními plastikami. Jednou z nich je členovec prvohorních moří, po jehož stopách se vypravili kluci z filmu Cesta do pravěku. My ho ovšem známe jen ve zkamenělé podobě.

7. Jak se jmenuje vyhynulý tvor?

Jdeme dále krásným parkem. Napravo vidíte altán. Tady pozor, brzy budete odbočovat po stezičce do stráně.

Těsně před prudkým odbočením po modré doleva (špatně značeno, je tam křoví) zahlédnete napravo další Jurkovičovu stavbu.

Secesní lázeňský dům Jestřabí byl postaven v letech 1903 až 1904. U vily se nacházela rozlehlá japonská zahrada. Objekt byl v roce 2000 zrekonstruován a v současné době je využíván jako hotel.

Míříme doleva do kopečka, abychom si užili výhledy na město alespoň z malé ptačí perspektivy. Spíše z takové vrabčí! Nebo slepičí. :)

Nejprve jdeme po modré směrem k bývalé Slovácké búdě, asi po 100 metrech mírně doprava po žluté (stále do kopce). Až se nakonec u altánu a kříže napojíme na červenou značenou jako Jurkovičův okruh.

Tip navíc: Pokud byste si chtěli procházku prodloužit, červená značka směrem nahoru by vás přivedla k Jezírku lásky.

Jedná se o malou vodní nádrž, kterou nechal vybudovat hrabě Serényi jako zásobárnu pitiva pro lesní zvěř. Je hluboká asi metr. Jezírko je zelené a plné bažince. I tak se stalo oblíbeným turistickým cílem. Možná je to kvůli názvu, možná proto, že lidé netuší, co je čeká. Obejít se dá kolem dokola. Odpočinout si můžete v přístřešku.

Jezírko lásky je opředeno legendami a pověrami. Nejznámější říká, že pro trvalé štěstí v lásce a manželskou věrnost je v něm třeba smočit levý ukazováček. Další vypráví příběh o vodníkovi, co na pentličky lákal místní děvčata k radovánkám. Kdo chce zbohatnout, může zkusit ze dna jezírka vylovit poklad odhozený prchajícím loupežníkem. Poslední příběh je o krásné komtese, která se tajně scházela s chudým milencem. Právě jejich láska dala jezírku jméno. Při vyjížďce na koni se však komtesa nachladila a záhy zemřela. Což vztah vyřešilo. Láska nestačila vychladnout, stala se věčnou…

Červená by vás měla odvézt na křížovou cestu mezi luhačovickými prameny Viola a Marie. Jednotlivá zastavení zdobí obrázky zhotovené technikou smaltu. Před samotnou cestou je také výtvarně zobrazen výjev poslední večeře Páně a na čtrnácté zastavení navazuje patnáctý obrázek prázdného hrobu s citátem Jana Pavla II.

My ovšem hledáme zastavení číslo 13. Víte, jak se píše třináctka římskými číslicemi? Jako XIII.

Jak se tedy píše číslo 10? :)

8. Opište poslední slovo z obrázku.

Klesáme a klesáme, až se zastavíme u posledního dnešního pramene – u Violy. Tento vrt byl v lese nad Ottovkou vyhlouben roku 2010. Je tedy nejmladší. Spouští se kohoutkem. Chutná dobře. U výtoku najdete nánosy typické oranžové rzi.

Prohlédněte si obrázky na budově a zjistěte, jak se jmenuje místní víla.

9. Jak se jmenuje víla?

Nyní to máte do cíle opravdu jen kousek. Jdete stále dolů. V okamžiku, kdy se pod Violou potkáte s pěšinou vedoucí doprava, opusťte červenou a vydejte se stezkou dále. Odvede vás k parkovišti u kostela sv. Rodiny. Pokud náhodou stezku přehlédnete, nic se neděje. Každá cesta dolů vás dovede na hlavní třídu, kde už jste byli a odkud místo, kde parkujete, hravě najdete.

Měli jste štěstí na počasí? Líbilo se? Tak teď už jen mrknout do tajenky a zjistit, co na vás z ní kouká. Velké překvapení to asi není, co? :)

My se s vámi pomalu loučíme. Tento výlet vznikl z dotací Oborové zdravotní pojišťovny  (OZP), a je proto pro všechny výletníky ZDARMA!, za což děkujeme.

Doufáme, že se vám výlet líbil, a těšíme se zase někdy na našich výletech s tajenkou na shledanou! :)

Otázky k tajence

1. Opište druhou číslovku z čísla.

2. Napište, jak se dům jmenuje.

3. Zjistěte, jaký prvek se skrývá pod chemickou značkou Ca?

4. Opište první slovo.

5. Opište první slovo citátu z lavičky.

6. Jak se jmenuje hudební skladatel, po kterém je pojmenován dům u fontány?

7. Jak se jmenuje vyhynulý tvor?

8. Opište poslední slovo z obrázku.

9. Jak se jmenuje víla?

Tajenku posílejte  e-mailem na veldo@veldo.cz . Můžete ji  také poslat ve zprávě na náš facebook Velká dobrodružství. Každý měsíc vylosujeme jednoho z výletníků, kterému pošleme našeho Lumpardíka z podhradí. Vždy připojte celé jméno, adresu a také kód výletu.